Kliknutím zvětšítePřesto byl zmíněný šampionát v Německu z českého hlediska přelomový. Vždyť šlo o první velký turnaj, na němž s nimi v jednom dresu neválčili „bratia“ zpod Tater.
Slováci odnesli federální rozvod krapet hůře. Jejich nároďák začal psát svou historii v malé restauraci, první přátelský turnaj ve Francii málem nestihl (let z Prahy komplikovalo počasí).
V roce 1993 nemohli na MS, administrativním příkazem spadli až do pralesní kategorie C, kde se o rok později museli potýkat s hokejovými učni z Bulharska či Maďarska. Není se co divit, že to jejich fanoušci dodnes vnímají jako do nebe volající křivdu.
Zato Češi mohli v Německu zvesela pokračovat v tom, co by hokejový archeolog asi nazval „dobou bronzovou“. Ve čtyřech z pěti posledních šampionátů pod hlavičkou Československa skončil národní tým třetí, a přesně tak začal i samostatnou porozvodovou éru. Nachlup stejně dopadla také olympiáda v Albertville v roce 1992.
V současné medailové bídě to zní jako pohádka, tehdy se ale placka z bronzu pokládala jaksi za povinnost. „Bylo to dost dlouhé období, kdy jsme s nároďákem vozili bronzové medaile. Byli jsme třetí, což se doma možná tolik neocenilo, ale já si toho velmi vážím,“ vzpomínal po letech obránce Drahomír Kadlec, autor jediného českého gólu při zmíněné úvodní plichtě s Američany.
Znamenitý zadák se na turnaji trefil ještě dvakrát: ve čtvrtfinále proti bezbranné Itálii a hlavně v 60. minutě dechberoucí a vyčerpávající semifinálové bitvy se Švédy, kdy vyrovnával na 3:3. Do finále scházel krůček.
Vymazali i Lindrose
Jenže pak v prodloužení… „Strašná škoda, že nám dal Thomas Rundqvist takový nešťastný gól. Skončili jsme třetí, ale odehráli jsme výborný turnaj,“ ohlížel se Martin Hosták, který v osmi zápasech nastřádal osm bodů. K tahounům mužstva na MS v Mnichově a Dortmundu patřili i Petr Rosol, Kamil Kašťák či Petr Hrbek.
Hlavní hvězdou byl ovšem brankářský mág Petr Bříza, jehož direktoriát vyhlásil nejlepším gólmanem turnaje. Jednou si ho během cesty na trénink odchytil jistý zahraniční fotograf a originálním snímkem zvěčnil „ruce, které všechno chytí“.
Břízův průměr 1,23 inkasované branky na zápas platil dlouho jako český rekord na světových šampionátech, až v roce 2005 ho překonal Tomáš Vokoun.
Mimochodem: v duelu o bronz si česká parta poradila poměrně hladce s Kanadou, v jejímž dresu vymazala Erika Lindrose. Mladičký rabiát s geniálním talentem měl za sebou první sezonu v NHL a na MS zářil zámořský chasník opanoval produktivitu mistrovství se sedmnácti (!) body v osmi zápasech.
Největší radost však měli Rusové, kteří ve finále porazili Švédy 3:1 a získali zlato. Kdo by tehdy čekal, že dalšího titulu mistrů světa se sborná dočká až za dlouhých patnáct let…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
