Kliknutím zvětšíteVe skutečnosti školní rok nezačíná prvního září, ale už o pár týdnů dřív. Teď je řeč hlavně o rodičích, kteří už si v hlavě sumírují, jestli dětem stihnou koupit papuče, kam založili učebnice na další rok, které si děti přinesly ze školy ještě v červnu, a jestli je na záložním účtu dost peněz na kroužky. K nervozitě se přidává i vize návratu dětí z letních pobytů a jejich nové zvykání na pravidla domácnosti.
Na rodičovské straně ovšem není vždycky tak zle, jak se na první pohled zdá. V některých rodinách je příchod školního roku dokonce světlem na konci prázdninového tunelu, které je očekáváno jako vysvobození. Ne každý má to štěstí, že může poslat dítě na měsíc k babičce na malebný venkov, tábory a sportovní soustředění zase představují citelný zásek do rodinného rozpočtu, zvlášť když si je vynásobíte dvěma či třemi. Prázdniny pak leckde znamenají dva dlouhé měsíce, kdy máte děti zkrátka doma.
Ať tak, nebo tak, hlavním aktérem změny je samozřejmě dítě. Bez ohledu na přípravy a povinnosti je vaším nejdůležitějším úkolem pomoci mu vyrovnat se s přechodem od prázdninové bezstarostnosti k odpovědnému životu pilného žáčka.
Prožívat, či neprožívat?
Míra stresu vašeho dítěte bude pravděpodobně přímo úměrná vaší vlastní. Nejlépe svým potomkům pomůžete, když nebudete vyšilovat a necháte je užít si prázdniny jen s minimálním připomínáním školních povinností. „Během prázdnin bych se na školu rozhodně nijak nepřipravovala,“ doporučuje rodičům Irena Streckerová, učitelka z pražské základní školy Klíček. „Nekrátila bych dětem volno ani učením nebo procvičováním. To je věc školniho roku, prázdniny mají svůj terapeutický a odpočinkový smysl. Volnějšího času bych využila jen k podpoře čtenářské gramotnosti a snažila se děti přimět k četbě pro ně zajímavých knih.“
Jak se blíží zářijové datum, pokuste se zachovat si pozitivní přístup a dobrou náladu. Poznámky typu „brzy už ti skončí legrace“ v dítěti příjemné očekávání určitě neprobudí a k většímu studijnímu nasazení ho také nepřivedou. „Pocity a nálady jsou nakažlivé,“ říká učitelka. „Prvňáčci se budou těšit na školu jako na něco nového a zábavného, pokud ucítí, že k ní takhle přistupují jejich rodiče. U starších dětí, kterým třeba škola tolik nejde, by zase rodiče neměli tolik tlačit na výkon a měli by si uvědomit, že ne každý je studijní typ. Dítě přece nemusí být jedničkář, aby se těšilo do školy na kamarády a na to, co nového během roku zažije.“
Těžké chvíle pro prvňáčky
Máte doma čerstvého školáka? Čeká ho významný životní krok, který není radno podcenit. Nenechte se ukolébat skutečností, že se do školy těší a už měsíc chodí s aktovkou i spát. „Nástup do školy je považován za vývojově krizové období, stejně jako třeba období vzdoru, puberta nebo odchod od rodičů,“ upozorňuje psycholožka JItka Hofmannová. „Dítě se musí adaptovat na řadu změn – kromě nového prostředí i na řád, potřebu soustředění, autoritu učitele, srovnávání se spolužáky a hodnocení. Vytváří se jeho identita pro vnější svět a vztah ke vzdělávání na celý život.“
Mávnutí rukou se slovy, že my jsme školu taky nějak přežili, není ideální strategie. Zejména pokud je vaše dítě citlivé, má hodně silné vazby na rodinu a v novém prostředí se vždycky dlouho rozkoukává. „Nezvládnutí nástupu do první třídy může vést k vývojovému zpomalení dítěte,“ varuje psycholožka. „První poblémy se projeví bolestmi břicha nebo hlavy, bezdůvodnými teplotami, nechutenstvím, podrážděností, agresivitou, nespavostí nebo návratem pomočování. Může objevit separační úzkost, tedy odmítání zůstat bez rodiče.“
Na druhou stranu nemá smysl se děsit, že nástup do první třídy dítě nenávratně poškodí. Školu jsme skutečně všichni přežili a není to mučírna ani vojenský výcvikový tábor. Stačí vnímat své dítě, které znáte ze všech nejlépe, a všímat si možných známek nervozity či strachu.
„Nutno říci, že rodiče dnešních prvňáčků zažili úplně jinou první třídu, než budou mít jejich děti,“ podotýká Irena Streckerová. „Dnes je téměř v každé první třídě koberec, kde se učitelé v pondělí ráno s dětmi baví o jejich víkendu a kde prokladáji výuku hrou. Leckde je i hrací koutek. První třída není o známkování, ale o motivaci, a učitel se maximálně snaží pracovat s osobností dítěte, aby vše zvládlo co nejlépe.“
4 kroky pro šťastnější začátky ve škole
Vyzkoušejte rady psycholožky Jitky Hofmannové a ulehčete svému prvňáčkovi významný životní krok. Co můžete udělat ještě během srpna?
- Projděte se s dítětem kolem školy, zmapujte její okolí, naplánujte si vycházky či návštěvy cukrárny, až budete chodit ze školy. Dítě získá pocit bezpečí a bude se tešit na společné příjemné chvilky po vyučování.
- Pokud má dítě nějaké kamarády ze školky či okolí, kteří nastupují do první třídy s ním, zorganizujte pro ně společné setkání, popovídání si, jak se kdo těší. Případně se dohodněte na srazu před školou, aby děti mohly jít do třídy spolu.
- Včas pořiďte základní pomůcky. Dítě nesmí být ve stresu, že ostatní už školní potřeby mají a ono ne. Nakupujte společně s dítětem, aby mělo pocit, že už může o některých věcech, které se ho týkají, samostatně rozhodovat.
- Samotný den D by měl mít charakter rituálu se vším všudy. Pokud to aspoň tochu jde, měli by dítě doprovodit oba rodiče, ale mohou se přidat i další členové rodiny – babička, dědeček, případně i pejsek… Ráno si udělejte čas, všichni se hezky oblečte, nespěchejte do práce, nestresujte dítě, že se nic nestíhá, že se bude paní učitelka zlobit. Připravte dítě na to, jak den bude probíhat a kdo ho ze školy vyzvedne. Následovat by měla sváteční cukrárna, oběd či nějaká jiná akce, která dítě potěší. Nezapomeňte si udělat společnou fotku.
Týden před startem
Většina odborníků vám potvrdí, že pro školní dítě – a nejen pro čerstvého prvňáka – je dobré posledních pár dnů před školou strávit doma. Nemusíte hned drilovat kompletní školní režim a vstávat v půl sedmé ráno, ale kupříkladu rozumné večerky už na místě jsou. Dodržujte také pravidelný čas snídaně, oběda a večeře, ať se dítěti ustálí biorytmy. Bude-li na režim adaptované tělo, psychice to pomůže.
Není nic horšího, než když dítě běží do školy takříkajíc rovnou od moře nebo ze skautského tábora. Že po tak drastické změně prostředí potřebuje člověk dostatek času na adaptaci, znáte jistě i z vlastní zkušenosti. Stává se vám, že jste po návratu z dovolené nanicovatí, otrávení a bez nálady? Také děti bývají rozhozené a podrážděné, což není právě vhodné rozpoložení pro usednutí do školních lavic.
Několik dní doma může školák využít k úpravám svého pokoje. Když si připraví a zkrášlí svoje pracovní místo, srovná stůl, uklidí šuplíky a třeba pověsí novou nástěnku, začne vnímat nový začátek s větším optimismem.
Buďte otevření
Čím víc se bude blížit první září, tím více všetečných otázek se na vaši hlavu pohrne. Zejména od nastávajících prvňáčků. Ať už se těší, nebo obávají, očekávání je obrovské a každé dítko by rádo zaplnilo prázdná místa co nejkonkrétnější představou. Jak rychle se naučím číst? Bude na mě paní učitelka hodná? Co když mi nebude chutnat oběd? S kým budu sedět v lavici? Odolejte pokušení svého potomka za každou cenu uchlácholit a naslibovat mu, že všechno bude perfektní.
„Děti v tomto věku ještě mají černobílé vidění světa, proto není vhodné jim situaci lakovat na růžovo,“ upozorňuje psycholožka. „Neslibujte jim, že paní učitelka bude dokonalá, děti skvělé, všichni jen hodní a budou si s ním hrát. Přiznejte, že něco bude faj a něco míň, ale všechno se dá zvládnout. Upozorněte dítě, že některé děti se mohou chovat jinak, nebudou hned přátelské, učitelka někdy musí být přísná a zvýšit hlas. Pokud dítě získá pocit, že jste si vymýšleli, bude to vnímat jako lež a příště už vám nebude tolik věřit.“
Nezapomeňte zdůraznit, že ve škole je dítě proto, aby se učilo a dozvídalo věci, proto se od něj očekává, že se bude ptát. Ptát se není nikdy hloupé, naopak hloupé je se nezeptat, když mi něco není jasné.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
