První potvrzená zmínka o existenci sboru dobrovolných hasičů ve Velké Bukovině, které se tamní hasiči zatím dopátrali, je z roku 1945, kdy se obnovovala činnost po válce.

Chceme-li pátrat po základech místního hasičského sboru v historii je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že tři současné části obce byly kdysi samostatné a měly i své sbory, které se postupem času sloučily. Ústní nepodložené informace o založení v roce 1874 mají hasiči pouze u sboru v Malé Bukovině. Tento letopočet je také vyšitý na historickém praporu, který sboru dobrovolných hasičů darovala v roce 2006 obec Velká Bukovina.

Činnost SDH se prakticky odvíjí od činnosti jednotky, jejíž členové se podílejí na většině kulturního dění v obci. Každoročně pořádají hasičský ples, nebo Mikulášské dovádění s nadílkou pro děti a večer taneční zábavu pro dospělé. Pálení čarodějnic se odehrává také v režii jednotky, a to od přípravy dřeva, přes dohled až po úklid ohniště. Nutno ovšem zmínit, že špekáčky a chléb, které jsou pro všechny zdarma, hradí vždy obecní úřad. V posledních letech hasiči upustili od dětského dne a soustředili se na pomoc s organizací pouti o svatém Václavu, který je patronem obce.

Další příběhy hasičů naleznete ZDE >>>

Soutěží v požárním sportu se nezúčastňujeme, avšak nikdy neodmítneme zápolení v netradičních disciplínách, kde se nám celkem daří.

Devět členů jednotky, kteří dnes táhnou hasičskou káru ve Velké Bukovině, se sešlo až v roce 1999, kdy obec zakoupila starší automobil CAS 25 Š 706 RTHP. Nyní již užívají automobily dva. Spíše pro technické zásahy přibyla ještě Avia Furgon, kterou si hasiči vlastními silami upravují.

Převážná část zásahů, kterých bývá zhruba deset do roka, je technická pomoc, jako např. odčerpávání vody, odstraňování překážek na komunikaci apod.

Požár se v obci vyskytne jen výjimečně. Nelze však opomenout požár nákladního automobilu, který se pro bukovinské hasiče stal unikátní až ve chvíli, kdy jim za uchráněné hodnoty poděkoval zástupce postižené firmy a osobně předal malý dárek. Takový přístup se asi u hasičů denně nevidí a přitom tolik potěší.

ROMAN VOJTA