Po revoluci se Žatečtí spojili s Teplicemi. Nečekaná fúze de facto přihrála „žlutomodrým“ Pavla Verbíře, klubovou legendu, která na Stínadlech později odehrála 379 prvoligových zápasů.

V Žatci byla líheň talentů, zahrál si za něj například i Ladislav Vízek, pamětníci si vzpomínají na Zdeňka Kováře, Pavla Hoftycha, Jiřího Tupce, Radka Šindeláře a další fotbalisty, pro které byla vojna odrazovým můstkem do ligy. V paměti mnohých je ještě pohárová jízda ze sezony 1983/1984 a především zápasy s Bohemians a Duklou Praha. Stadion Flora byl přeplněný. Žatec vyřadil ve čtvrtfinále úřadujícího mistra z Ďolíčku 1:0, v semifinále pak prohrál s Duklou 2:7.

Víte, že…
… Pavel Verbíř si zahrál i za českou fotbalovou reprezentaci? Nastoupil za ni v deseti zápasech, dal dvě branky. Premiéru si odbyl 4. září v Jablonci proti Islandu, Česká republika vyhrála 2:1. Góly dal Faerským ostrovům (hlavou) a Mexiku.

Pádem socialistického režimu se ale vojenské kluby ztrácely z fotbalové mapy. Ten žatecký se spojil s Teplicemi, které na jaře 1991 spadly do třetí ligy. Jak k bizarnímu propojení došlo? Tehdejší předseda VTJ Žatec Ing. Petr Talášek, důstojník armády s hodností kapitána, na valné hromadě skomírající perly severočeské kopané představil vizi, která počítala se sloučením Žatce a Teplic. Bylo schválené a protože armádní klub trval na tom, že bude ve jméno nového klubu, vznikl FK VTJ Teplice!

Vojenský tým se stal farmou, jak bylo Taláškem zamýšleno, a působil v divizi, o soutěž výše hráli „žlutomodří“. Během bouřlivého ročníku 1991/1992 se klubu podařil „majstrštyk“ v podobě získání Pavla Verbíře! Vyfoukl ho pražské Dukle, kam měl rodák z Obříství u Mělníka rukovat.

PEJŠA A ŠNOBR TO ZAŘÍDILI
„Dukla o tom, že budu rukovat, věděla už od podzimu 91. Zlákala mě, měl jsem se v lednu 92 hlásit na Julisce. Tři dny před Štědrým dnem mi ale přišel povolávací rozkaz z Žatce, kam jsem byl z mělnické vojenské zprávy převelený. Dukla to ještě zkoušela zvrátit, ale nepodařilo se jí to,“ líčí Verbíř, dnes vedoucí teplického prvoligového áčka.

Když otevřel obálku s „povolávákem“, rozbrečel se. „To je pravda. Ale nemohl jsem vědět, že Žatec je vstupenka do velkého fotbalu. Bylo mi tehdy líto, že nejdu na Julisku. Dukla tehdy hrála ligu, těšil jsem se, že si ji zahraju. Navíc to bylo blíž domovu,“ přiznává.

Jak se vlastně stalo, že místo na Julisku putoval odchovanec Sparty Praha, kterého Letenští v roce 1990 vyměnili do Neratovic za Tomáše Votavu, na žateckou Floru? „V Praze byl nějaký pan Starý, který miloval fotbal. Objížděl zápasy dorostenecké ligy, jezdil i na divizi a další nižší soutěže. Nějak si zamiloval žateckou Duklu, takže mi volal každou neděli v devět, aby mi řekl o zajímavých hráčích. Tak jsem se dozvěděl o Verbířovi,“ vyprávěl ve filmovém dokumentu „Pavel Verbíř č. 9“ Pavel Pejša, který měl v Žatci na starosti přestupy. „Nebyl v žádném výběru, takže se klidně mohl nastoupit k nějakému bojovému útvaru, kde by chodil hlídat muničák. Pozvali jsme náčelníka okresní vojenské správy z Mělníka na fotbal, předali jsme mu podklady o Pavlovi a za dva dny jsme mu jako razítko na přestup dali litr slivovice. Pavel pak v Žatci přečetl přísahu a řekl, že přísahá.“

Pejšova slova odkýval i Verbíř. „Měl v tom prsty i dlouholetý teplický funkcionář František Šnobr, byl zkrátka šikovný. Pan Pejša to pak dotáhl do konce. Dukla byla tou dobou v Jižní Americe na zájezdu, upeklo se to bez jejího vědomí během dvou tříd dnů. Tak jsem se hlásil v Žatci, nechal jsem se ostříhat, nafasoval věci, složil je do komínku a čekal, co se bude dít.“

Od jara 1992 hrál Verbíř za Teplice, kariéru ukončil na jaře 2011.

Ondřej Holl