Znáte to. Skončí fotbalový zápas a hráči si mezi sebou vymění dresy. Celkem běžná záležitost, někteří fotbalisté pak doma mají výjimečnou a bohatou sbírku. To samé může směle říct fotbalový fanoušek Miloš Lukačovičz Chřibské, který má ve své moci přes 250 dresů. A některé jsou díky podpisům opravdu cenné.

„Vše začalo před dvaceti lety, kdy jsem domluvil synovi podepsaný dres Tomáše Rosického. Tehdy odehrál poslední zápas za Spartu. Znám Ivana Haška, který Spartu tehdy trénoval. Dres jsme dostali a mě lákalo získat další,“ řekl Lukačovič, který pracuje jako správce městského úřadu v Chřibské.

POMOC OD LAFATY

Aktuálně má přes dvě stovky zajímavých fotbalových trikotů. „Hodně jsem jich získal od Davida Lafaty, jsme kamarádi. Pozval mě i k sobě domů, je to moc hodný a skromný člověk. Věnoval mi dresy, co měl na půdě, a pomáhá mi se sháněním dalších. Díky němu mám americký dres Bořka Dočkala. Nedávno mi volal, že má pro mě dres Opavy. Ten si samozřejmě vezmu,“ přiznal.

Právě známosti s fotbalovými osobnostmi jsou základem pro celou sbírku. Bez toho by to asi nešlo. „S Davidem se znám díky Mírovi Barankovi, kterého znám přes dvacet let. Byl u nás i na táboráku, taky skromný kluk. To samé třeba Jirka Novotný, Marek Matějovský nebo Láďa Vízek. I oni mně sehnali několik dresů,“ zdůraznil.

Miloš Lukačovič hráče osobně příliš neoslovuje, jednou ale udělal výjimku. „Jednou jsem poprosil Jakuba Brabce. On slíbil, že po skončení sezóny mi dres věnuje. A dodržel to,“ usmívá se na milou vzpomínku.

Velký fanoušek Sparty má svou sbírku opravdu rozmanitou, nezaměřuje se na velkokluby. Najdeme tam třeba dres Varnsdorfu nebo České Kamenice. Ale také Interu Milán nebo londýnského Arsenalu. Ten zdobí podpisy Cesca Fabregase a Robina van Persieho. „Ten už mám taky dlouho. Abych pravdu řekl, tak už ani nevím, jak jsem ho získal. Ale vím, že mi za něj kdysi jeden kluk nabízel deset tisíc. Odmítl jsem, ze své sbírky bych nic neprodal. To pravý sběratel nedělá. Já ty dresy získávám zadarmo od hráčů, to bych se pak na sebe nemohl podívat, kdybych na tom vydělával,“ řekl naprosto upřímně.

VEN Z KRABICE

Velmi cenné jsou takzvané jednozápasové dresy, hned tři má Lukačovič od Sparty. „Vždy se to týkalo nějakého tématu. Jeden byl v akci proti rasismu, další pak při oslavách 125 let od založení klubu a ten modrý měli na sobě při akci Fandíme slušně. Jsem moc rád, že je mám,“ připustil a hrdě nám právě dres, který měl bojovat proti rasismu, ukazuje.

Své dresy měl dlouho schované v krabici ve skříni. Teď mu pomohl kamarád a místostarosta Chřibské Jaromír Nepovím a starosta Jan Machač. „Tady na úřadě mi dali k dispozici jednu místnost, dresy tu mám dva měsíce. Moc lidí je zatím nevidělo. Ale je to lepší, než aby byly někde v krabici,“ ukazuje na všechny čtyři zdi, které jsou naprosto zaplněné fotbalovými trofejemi. „Na strop dám konzole a myslím, že tady může být pak přes pět set dresů. Uvidíme,“ pousmál se.

DRES RIVALA

Ačkoliv Miloš Lukačovič i díky dědovi fandí od mládí pražské Spartě, v jeho sbírce najdeme i podepsaný dres slávistického rivala. „Ten mám od minulého roku. Můj kamarád zná tátu Milana Škody. A přes něj jsem ten dres dostal. Ačkoliv fandím Spartě, jsem rád, že mám slávistický dres,“ konstatoval a vzápětí ukazuje jediné kopačky ve své sbírce. „To jsou kopačky Tomáše Vaclíka, toho zase zná můj syn. Ale mě berou jenom dresy, jiné fotbalové pomůcky sbírat nebudu,“ zakroutil hlavou.

Sbírat bude tak dlouho, jak to jen půjde. Nedává si nějaké limity. Je něco, co mu ve sbírce chybí? „Po Spartě nejvíc fandím Barceloně, to je můj sen. Ale chci originál, repliku si můžu koupit. To není ono. Získat ho bude těžké, doufám, že tu Barcelona bude hrát třeba Ligu mistrů. Ale když si vezmu, jak kdysi hráči Plzně naháněli Messiho, tak to bude oříšek,“ pokýval hlavou.

Z tuzemské fotbalové špičky má Miloš Lukačovič ve sbírce například dresy Pavla Nedvěda, Karla Poborského, Tomáše Rosického, Milana Baroše nebo Tomáše Řepky. „Je pravda, že bych rád získal dres dnes již zesnulého brankáře Pavla Srníčka. Ten mi kdysi sehnal vůbec první brankářský dres, škoda, že nebyl jeho. To byl taky nesmírně hodný a poctivý člověk. Jen se bojím, že jeho dres už nikdy neseženu,“ dodal na závěr.