Radku, jaké jsou vaše bezprostřední pocity po výhře nad Teplicemi?
Je to krásné, víme, že Teplice mají formu. Někdo je dokonce srovnával i s Plzní. My jsme si dokázali, že můžeme hrát s kýmkoliv. Hlavně doma, kde jsme silní. Jinak nevím, co vám k tomu říct (smích).
Co bylo základem vašeho úspěchu?
Možná to Teplice podcenily, šetřily některé hráče ze základu. Ale to my taky. Možná si myslely, že se jim nemůže nic stát. My pracovali poctivě, nevypustili jediný souboj. Kluci na hřišti nechali všechno. To byl základ našeho úspěchu.
Čisté konto proti Teplicícm vás jistě potěšilo. Ale zase tak těžká šichta to nebyla, co?
Nebyla, čekal jsem daleko větší kolotoč. Soupeř měl vlastně tři střely na bránu, které nebyly tak těžké. Spíše mě to trefovalo, jako v případě Jindráčka a jeho šance v prvním poločase.
Asi největší šancí byl lob Mahmutoviče a pokus Salamiho, který obrana vykopávala z brankové čáry…
To byly asi největší příležitosti. Když nastoupil Mahmutovič, tak bylo jasné, že to Teplice budou zkoušet za naše obránce. Díky Bohu tam nic nepadlo, za stavu 1:1 by to bylo o hodně těžší.
Obranná čtveřice byla hodně mladá, přesto si vedla výborně.
Dnes si to sedlo, ale na začátku soutěže jsme si museli s Honzou Filipem a Kristiánem Zbrožkem hodně věcí vyříkat. Snad to už bude dobré.
Může vás tento výsledek psychicky nakopnout?
Určitě. Teplický skalp se prostě počítá. Snad to potvrdíme už v neděli proti Hradci.
Kam až to v poháru dotáhnete?
Třeba si střihnout finále se Spartou, to by bylo fakt super (smích).
