„Z osobního hlediska to pro mě byl opravdu velmi povedený rok,“ přiznala s úsměvem.

Terezo, jaký byl pro vás rok 2019?

Minulý rok byl pro mě asi jedním z nejlepších. Na jaře jsem s Libercem oslavila historické třetí místo v ženské lize, kde jsem se pod úspěch podepsala deseti góly a splnila vlastně přesně to, proč jsem do Liberce šla. Podzim už mám odehraný zase v sešívaném dresu a momentálně vedeme ligu o šest bodů před Spartou. Tu jsme už dvakrát porazily, já se v derby prosadila i střelecky.

Zahrála jste si také Ligu mistrů.

V Lize mistrů jsem zaznamenala svůj druhý hattrick a chyběl gól i ke třetímu. Bohužel jsme nedošly letos do jarní fáze soutěže, jelikož nás vyřadil silný Arsenal. I tak to byl z osobního hlediska povedený rok.

Můžete prozradit, jaké důvody vás vedly k tomu, že jste odešla na skok do Liberce?

Měla jsem trošku jiný pohled na věci, než trenér. Fotbal hraji hlavně proto, že mě naplňuje a je to moje vášeň. Není to kvůli penězům, zvolila jsem variantu odejít a mít z fotbalu radost. Nechtěla jsem ho mít jako povinnost. Hostování mi hodně pomohlo jak po herní, tak i po lidské stránce. Mnohem více si vážím podmínek, které na Slavii máme, protože se tomu Liberec nemůže ani přiblížit. Navíc sem dostala obrovskou chuť do fotbalu, užívám si zase každý zápas a trénink. To je pro mě to hlavní.

Vy jste se Slavií v plné zimní přípravě. Jak to zvládáte?

Každá příprava je náročná, ale musím říct, že tahle je zatím asi nejtěžší, kterou jsem kdy zažila. Naštěstí trenér Kolomazník není žádný blázen, který by nás nechal někde kroužit a běhat bez míče. Všechno absolvujeme na hřišti s míčem. Takže je to sice dřina, ale s míčem u nohy vlastně příjemná.

Jaké jsou ženské slávistické cíle v jarní části?

Chceme dotáhnout dobře rozehranou sezonu do zdárného konce. Ale čeká nás ještě spousta těžkých zápasů. Věřím, že když budeme dál na hřišti i v kabině jako jedno tělo, tak to dokážeme.

Co si přejete vy sama?

Mým cílem je zůstat zdravá a být platná pro tým.

Je ženský tým Slavie nějak propojený s tím mužským?

Máme možnost být na každém zápase A týmu, občas máme společnou akci, ale spíš se jen potkáváme, když trénujeme vedle sebe na hřišti. Kluci nás byli podpořit na zápase Ligy mistrů, dokonce Milan Škoda byl i v kabině po vítězném zápase.

Můžete srovnat tréninkové a finanční podmínky? Hádám, že mužský tým na tom bude asi lépe.

Podmínky k trénování a vybavení máme stejné. Postupně se zlepšují i finanční podmínky. Ale k mužům se to nepřibližuje. Přeci jen ženský fotbal u nás není populární tak, jak to je ve světě. V zahraničí jsou holky profesionálky. Zápas Anglie proti Německu byl vyprodaný. Já každé ráno v šest vstávám a jdu do práce. Ale rozhodně si nechci stěžovat. Jsem hrdá už jen na to, že můžu nosit sešívaný dres. Jak sem říkala, my to neděláme pro peníze, ale protože ten sport milujeme, něco mu obětujeme a odměna je si zahrát proti takovým velkým týmům, jako je Arsenala, Lyon, Bayern Mnichov nebo Wolfsburg. To už nám nikdo vzít nemůže.

Pocházíte z Děčína. V našem okrese ale žádný ženský fotbalový tým nepůsobí. Není to škoda?

Do nějakého přirovnání se rozhodně nechci pouštět, mužský fotbal a ženský jsou prostě pro mě jiné sporty. Myslím, že už tu opravdu žádný fotbalový tým žen není. A je to podle mě velká škoda. Ale třeba v budoucnu tady na Děčínsku nějaký bude a já v něm budu moct dohrát svoji kariéru.