Můžete nám prozradit, jak vůbec vypadala jednání mezi vámi a Vlastimilem Gabrielem?

První kontakt byl ve středu, kdy pan Gabriel oznámil, že pouští první ligu. Tam byl první telefonát a schůzka. Oba jsme si vzali dva dny na rozmyšlenou, já jsem nemusel dlouho uvažovat. Jediné, co se muselo vyřešit, byl můj vztah s Duklou. Ta mě uchvátila, nabídla mi dlouhodobější spolupráci. Nabídka z profesionálního fotbalu mě hrozně potěšila, bylo to snadné rozhodování.

Jak těžký byl tedy váš odchod od dorostu pražské Dukly?

Já jsem šel do Dukly za lidmi, kteří tam fotbal dělají. Potěšilo mě, že mě tam vzali a ukázali spoustu věcí, které mě obohatili. Jsem jim za to vděčný. Ten rok byl pro mě ideální dobou na správném místě. Jsem i rád, že mě uvolnili do Varnsdorfu. K trénování dospělého fotbalu jsem přičichl v Jablonci. Když už to jednou nasajete, tak to chcete pořád. Chci trénovat muže, i proto bylo mé rozhodování snadnější.

Nebude pro vás problém přepnout se z trénování dorostu na kočírování seniorského mužstva?

Doufám, že trénování je stejné. Nejdůležitější je navázat kontakt s hráči a lidmi, kteří mají ke klubu nějaký vztah. Musí to vést ku prospěchu všech. Nikdy jsem neměl problém s kýmkoliv komunikovat. Záleží na tom, aby byly vaše myšlenky realizovatelné. O to půjde v první řadě. Ale strach z toho rozhodně nemám.

Vy jste v roce 2003 působil jako hráč v tehdy třetiligovém Varnsdorfu. Vzpomněl jste si na to?

Po těžkém zranění jsem hrál půl roku stabilně třetí ligu. Nejdu do neznámého prostředí. Znám pana Gabriela, ale i lidi, kteří se kolem varnsdorfského fotbalu motají. I díky tomu bylo mé rozhodování snadnější.

Trenér Zdenko Frťala vám ale nastavil pěkně vysokou laťku.

Já se na to takhle nekoukám. Nikdy jsem neměl pocit, že trénování je lehké řemeslo. Ať trénujete v jakékoliv soutěži, jakoukoliv kategorii. Pro mě i hráče to bude taková výzvička, že i v takových skromných podmínkách jde dosáhnout ohromného výsledku. Zdenko Frťala a Ivan Kopecký samozřejmě udělali obrovskou práci. Já na to chci navázat, aby to tady fungovalo. Zdravé mužstvo, které má srdce – to je jedna z věcí, co mě tady hodně láká.

Jak to vypadá s realizačním týmem?

To řeším ve spojení s panem Gabrielem. Něco se rýsuje, ale není to potvrzené, proto nebudu konkrétní. Pro nás je hodně důležité, aby to byli pracovití lidé, kteří pomohou k naplnění cílů, které si nastavíme. Můj asistent to bude mít těžší, jelikož povede i naší farmu. Uvidíme, jak dopadnou následná jednání.

K mužstvu se tedy připojíte ve středu 24. června, kdy začíná letní příprava?

Přesně tak. Mělo se začínat ve čtvrtek, ale o den se to posunulo. Na Dukle jsem skončil teprve v sobotu, bylo to tedy pro mě trochu hektičtější. Příprava je naplánovaná, udělám pouze jemné korektury v tréninkovém mikrocyklu. Zápasy jsou dané. Pro mě je hlavní, jakým způsobem sestavíme s panem Gabrielem hráčský kádr.

Jednou z vašich povinností asi bude zapracovat na motivaci hráčů, která po vzdání první ligy trochu klesla. Nebojíte se?

Odpověď by mohla být ve více rovinách. Nejprve jsem si volal s oběma trenéry, s kterými mám výborný vztah. Po svolení od pana Gabriela jsem komunikoval se čtyřmi nejzkušenějšími hráči. Jednoznačně jsme si vyříkali to, co proběhlo v novinách, jak to cítí a co bych si přál. Je vidět, že ti kluci fotbal hodně milují. Chápu, že to musí hrozně bolet. Tím ale fotbalový život nekončí. Naopak si myslím, že to pro nás může být obrovskou motivací, něco podobného v dohledné době zopakovat. Nebo si někdo může vybojovat angažmá v profesionálním fotbale mimo Varnsdorf. O to, že by hráčům chyběla motivace, rozhodně strach nemám.