„Pýcha předchází pád, ale velká spokojenost panuje s pokrokem, který naši kluci zase udělali," tvrdí  Lána.

Pane trenére, jak hodnotíte podzimní část krajské soutěže přípravek?
S výsledky naší práce jsem velmi spokojen. U malých fotbalistů není výsledkem myšlen stav jednotlivých utkání nebo umístění v tabulce krajské soutěže tak jako u dospělých, ale spíše to, jestli se neustále zlepšují a posouvají. Zda zvládají stále nové dovednosti   a dokáží rozvíjet již dané pohybové schopnosti a zda tyto získané dovednosti a schopnosti dokáží uplatnit ve hře.

Byl jste spokojen s docházkou kluků na tréninky a zápasy?
S docházkou jsem byl spokojený. Samozřejmě že v čase podzimních plískanic a různých chřipkových epidemií je to horší, ale jinak to bylo dobré. Kluky se snažíme zocelovat i tím, že dostávají pravidelně ovoce po každém tréninku a dbáme i na správné ustrojení a regeneraci.

Na podzim vás trápila zranění a nemoci. Pomáhali jste si hráči ročníku 04. Jak tedy hodnotíte mladší kluky?
Skutečnost je taková, že součinnost mezi jednotlivými ročníky funguje velmi dobře. Zatímco můj ročník 2003, je-li třeba, doplňuje o rok starší kluky při některých utkáních, tak nám zase pomáhají kluci z ročníku 2004. A co se týká výkonnosti, tak v každém ročníku najdete výjimečné jedince, kteří jsou schopni taková utkání proti starším s zvládnout.

Na co jste byli pyšní a co bude potřeba zlepšit do jarní části?
Jak víme, pýcha předchází pád, ale velká spokojenost panuje s pokrokem, který naši kluci zase udělali. Dále za úspěch považuji, že se naše řady stále rozrůstají. Přibývají jak nové děti, tak členové našeho týmu. A to je moc dobře.

Můžete už nyní prozradit, co na vás čeká v zimní přípravě?
Odpověď na tuto otázku bych začal poněkud nezvykle. Naše klima bohužel neumožňuje celoroční trénink ve venkovním prostředí tak, jako je to třeba ve Španělsku nebo Itálii. Proto musíme zimu trávit v halách a tělocvičnách. A ať se nám to líbí nebo ne, tak sálová kopaná je trošičku odlišná od té běžné. Jsou tam jiné podmínky, na které si naši svěřenci musí chvíli zvykat, a pak na jaře se jich zase zbavovat. Především se samozřejmě jedná o povrch, na kterém se hraje, ale i typ balónů, množství hráčů. Samozřejmě nás čeká řada kvalitně obsazených turnajů a hlavně další moře práce.

Vyzdvihl byste nějakého hráče, který podle vás vyčníval nad  ostatními hráči?
Samozřejmě jsou, tak jako jinde, i v našem týmu hráči, kteří jsou tahouny. Ve velké opory v defenzivě se vypracovali Ondra Piálek a Jakub Stránský, špílmachry jsou Matyáš Korselt a Matyáš Lána, kteří se spolu s Patrikem Buckem, Adamem Černým 
a Martinem Znamínkem starají i o většinu gólů v soupeřových sítích. Ale platnými členy naší kavalérie jsou i další. Velký pokrok udělali například Jaromír Dítě nebo Jan Chadraba. Chtěl bych ale pochválit všechny hráče za přístup k tréninku i za posun.

Nyní hrajete na Máchovce. Máte lepší zázemí, než na bývalém stadionu FK ŘEZUZ?
Já osobně jsem na Máchovce spokojen. Poloha stadionu je výborná, trávník je velmi kvalitní a zázemí slušné. Jen 
s parkovacími místy pro rodiče je trochu problém.

Jak byste hodnotil dosavadní činnost celé akademie?
Abych řekl pravdu, tak jsem zdaleka nečekal, že budeme po tak krátkém čase tam, kde jsme. Ona se totiž sešla skvělá parta lidí, kteří chtějí pomoci fotbalu v Děčíně. A to každý tak, jak umí. Skoro by se dala zanotovat píseň z Werichova filmu Pekařův císař … ten dělá to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc!  A tak to v podstatě je. Ti, kdo se dali na trénování, se snaží stále vzdělávat a zvyšovat odbornou kvalifikaci, jiní se snaží sehnat sponzory, další pracují na součinnosti s městem Děčín a s médii a někteří naši akademii zajišťují po administrativní stránce. Prostě se snažíme pro ty kluky udělat maximum a každý v tom, co umí. A myslím, že se nám to daří. Víte, ono je velice příjemné, když slyšíte chválu na naši práci z různých stran 
a koutů našeho kraje. Nebo když se náš tým účastní turnajů a zápasů, v jejichž průběhu za mnou přijdou různí lidé, jako zástupci pořadatele, rozhodčí, ale i rodiče z jiných týmů a naše svěřence chválí 
a nabádají nás, abychom v naší práci nadále pokračovali. 
A i když hlavním motorem naší práce jsou především usměvavé a spokojené tváře našich „bombarďáků", tak i taková pochvala velice potěší.