Nejlepší léta strávil v Benešově nad Ploučnicí, tamní fotbalový klub je pro něj srdcovou záležitostí. Kamarádovi ale dlouho sliboval, že půjde hrát za Žandov. A sliby se mají plnit. Petr Padrta tak aktuálně kope za žandovský Spartak I.B třídu v Libereckém kraji.

„Navíc jsem se do Žandova přistěhoval, hřiště mám skoro za barákem. Možná se někdy vrátím do Benešova, těžko říct, co bude,“ přiznal 31-letý fanoušek pražské Sparty.

Petře, v říjnu se zastavily nižší fotbalové soutěže. Jak moc vám fotbal chybí?
Fotbal mi chybí opravdu hodně. Jak po fyzické stránce, tak mi samozřejmě schází kolektiv. Pevně doufám, že se letošní sezona ještě nějak rozběhne.

Kde jste vůbec začal s fotbalem?
Začínal jsem ve Velké Bukovině v roce 1995. To mi bylo šest let.

Vy už jste prošel řadou klubů. Kopal jste v České Lípě, Dolních Habarticích, Benešově nad Ploučnicí nebo Horní Polici. Kde to bylo nejlepší?
Nejlépe jsem se cítil v Benešově nad Ploučnici. Poprvé jsem tam hrál v mladších žácích a sešla se tam vynikající parta, s kterou se nám povedlo vykopat vyšší soutěž. Když jsem se do Benešova opět vrátil do chlapů, tak jsme se tam sešli skoro ve stejném složení, jako v žáčcích. Opět se nám povedlo vykopat vyšší soutěž. Benešov je tak určitě srdeční záležitostí.

Do Žandova jste přišel před rokem právě z Benešova. Co vás k tomu vedlo?
Nabídla se mi možnost hrát jak za Žandov, tak i za Velkou Bukovinu, protože tyto dva kluby se spojily. Umožňuje mi to hrát více zápasů na více postech. Také to bylo tím, že jsem se do Žandova přistěhoval a mám hřiště skoro za barákem. Navíc je tu jeden dlouholetý kamarád Petr Kubinec, kterému jsem už dlouho sliboval že půjdu hrát za Žandov. Sliby se přece mají plnit.

Vzpomenete si na nějakou kuriózní příhodu, která se vám přihodila při fotbale?
Tak třeba, když střelu na bránu a a jistý gól v poslední chvíli zastavil prolétající pták. Nebo když vám uprostřed zápasu přistane helikoptéra na hřišti, to bylo tak dobré.

Máte v paměti nejkrásnější gól, který jste vstřelil?
Gól, na který určitě nezapomenu, jsem dal při svém návratu do Benešova. První zápas, zhruba v páté minutě jsem se poprvé dostal k míči. Povedlo se mi dát gól z půlky, když soupeřův brankář vykopl a jsem mu to z první uklidil do brány. Pohled na ty vykulené oči a otevřené pusy? To byl opravdu krásný pocit.

Prozradíte čtenářům, kde pracujete a jaké máte koníčky?
Pracuji jako OSVČ, mám malou zámečnickou firmičku. Vyrábím na zakázku brány, branky, ploty, zábradlí, schodiště. Vlastně všechno, co si lidi vymyslí ze všech možných kovů. Co se týče zábavy, mám rád všechny sporty. Takže tenis, kolo, inline brusle, plavání, golf, hokej, nebo si zajdu do fitka.

Je vám 31 let, bude Žandov vaší poslední fotbalovou stanicí?
Nad tím jsem vlastně ještě moc nepřemýšlel. Než jsem odešel z Benešova, tak jsme s chlapama domlouvali, že se tam jednou všichni vrátíme do gardy a zase vykopeme vyšší soutěž. Snad to vyjde (smích). Co bude dál? Těžko říct, může se toho přihodit hodně, co to ovlivní.

Máte ještě nějaké fotbalové sny?
Dříve, jako asi každý malý kluk, jsem se chtěl dostat do první ligy. Ale jak roky ubíhaly a zranění přibývala, tak postupně mizely ambice a velké plány. Teď jsem rád, že hraji fotbal a jsem brát za dobrého fotbalistu.

Fandíte Spartě, nebo Slavii?
Určitě fandím Spartě.

Jak jste vůbec zvládl ten rok s koronavirem?
Rok s koronavirem byl náročný, asi jako pro každého, kterého se dotkla omezení. Člověk nemůže pořádně nic dělat. Já se navíc rád hýbu, takže to bylo těžké. Dotklo se mě to také v práci, jelikož mi výrazně ubylo zakázek.