Horáček tak po dohodě s vedoucím klubu Miroslavem Tylem po deseti letech odešel z děčínské střídačky, kde velel týmu dospělých. „Bylo to šťastných třináct let, co jsem celkově strávil v Junioru. Je to moje srdcová záležitost, byl jsem u zrodu celého klubu," přiznal v rozsáhlém rozhovoru pro Deník.

Můžete se tedy ještě jednou vrátit k důvodům, které vedly k vašemu konci na lavičce FK Junior Děčín?

Prohrávali jsme. Přitom soutěž začala dobře. Před podzimní částí bylo potřeba tým doplnit, odešlo několik hráčů a kádr byl oslaben. Ale doplnil se jen z vlastních zdrojů, šanci dostávali dorostenci. Bohužel už jsem nevěděl, jak mám týmu pomoci. Tohle prostě bylo nejlepší možné řešení. Mužstvo potřebuje nový impuls. Za optimálních podmínek se mohlo hrát v horní polovině tabulky. Ale přišla zranění, vyloučení. Točilo se sestavou, měli jsme i hodně smůly.

Před sezónou tým notně oslabil. Dalo se tomu zabránit?

Nedalo. Někteří hráči dostali možnost zaměstnání. Třeba Jakub Murdych se dobře zachoval, dlouho předem avizoval, že odejde do Bynova. Byl tu od žáků. Pro svůj život udělal dobře, pro Junior špatně.

PAVEL HORÁČEK - dnes už bývalý trenér FK Junior Děčín.Zdroj: DENÍK/Jaroslav Zeman

Vše odstartoval nešťastný zápas s Rumburkem (porážka 0:3). Co se tam stalo?

Předtím jsme vyhráli ve Velkém Březně, tým byl relativně v pohodě. Proti Rumburku si věřil na vítězství. I když už chyběl brankář Marek Smutný a také Patrik Gaher, který patří ke klíčovým hráčům, Rumburk jsme přehrávali. Ještě teď vidím, jak šel za stavu 0:0 sám na branku mladý Přibyl. A zklamal. Po změně stran to bylo to samé, jenže pak přišla chyba a první gól soupeře. A za chvilku se to opakovalo. Kluci šli dolů, čekali vítězství. Následně jsme jeli do Duchcova v katastrofální sestavě. Ale chyběla tam i bojovnost a objevilo se podcenění. Tyhle dvě porážky na sebevědomí vůbec nepřidaly.

Myslíte si, že by měl být tým v zimě doplněn?

Nikdy není na škodu, aby přišli dobří hráči, kteří vytvoří konkurenci. Když jsme hráli krajský přebor, bylo nás dvacet a na lavičce byli dobří fotbalisté. Nyní jsme byli rádi, že nás přijelo třináct. Ale Junior má dobrý tým, perspektivní. Věřím, že se na jaře zvedne.

Dokážete si představit, že by Junior sestoupil do nejnižší krajské soutěže?

Sestoupit můžete raz dva. Byla by to velká škoda. Jsem ale přesvědčený, že k tomu nedojde. Tým se zlepší, vždy jsme měli lepší jarní část. V zimě můžeme, díky umělé trávě, trénovat naplno. Pokud se kádr ještě vhodně doplní, se záchranou by neměl být problém.

V sezóně 2012/13 jste skončili v krajském přeboru na třetím místě, bod od postupu. Šli byste do divize?

Těžko říci, jak bychom se rozhodli. Ale před sezónou nám sedm hráčů řeklo, že skončí. Vše bylo seriózní. Ať už kvůli zaměstnání, nebo škole. A hned v další sezóně jsme v krajském přeboru horko těžké uhráli dvanácté místo.

PAVEL HORÁČEK - dnes už bývalý trenér FK Junior Děčín.Zdroj: DENÍK/Jaroslav ZemanV Junioru jste toho musel prožít opravdu hodně…

Je to můj srdeční klub, byl jsem u jeho zrodu. Byl jsem tady od roku 2003, nejprve trénoval žáky a pak muže. Postupně jsme se z I.B třídy dostali do krajského přeboru. Vždy jsme čerpali z vlastních řad, ekonomická situace nebyla nijak růžová. Navíc jsme v roce 2010 ještě v jarní části společně s pěti hráči chtěli zachránit divizi. To bylo pod hlavičkou FK ŘEZUZ, Milan Řehák zůstal v Junioru a vybojoval v I.A třídě druhé místo. Tak jako tak se šlo do krajského přeboru.

Vy jste se asi často setkával s negativním ohlasem fanoušků. Jak jste to strávil?

Nechtěl jsem se o tom bavit, ale když jste to nakousl… Jednou ten pohár prostě přeteče. Bylo použito hodně nepravd a neznalostí. V tomhle jsem silný, nebyl s tím problém. Ale když se vám někdo začíná opírat do rodiny, konkrétně do syna. Že ho někdo protěžuje a podobné nesmysly. Honza to měl nejtěžší ze všech, slýchával více kritiky než ostatní. Někdo něco napsal do diskuze a hned z toho bylo haló. Já mám čisté svědomí. I.A třída je na Děčín málo. Ale v určitých ekonomických podmínkách a také s faktem, že hraje s odchovanci… Abych to uzavřel. Prostě kdo do toho nevidí, neměl by do toho mluvit.

Co popřejete novému trenérskému páru Řehák - Přibyl?

Milana Řeháka znám spoustu let. Hrával jsem s ním za Kovostroj nebo Jílové. Pak jsme spolu trénovali. Oběma přeji, aby do konce podzimní části vybojovali šest, vlastně nejlépe devět bodů. Věřím, že s úspěšnými výsledky se zvedne pohoda v kabině. Zajíci se budou počítat po honu.

Jak vůbec vidíte všeobecně budoucnost fotbalu v Děčíně? Nemyslíte si, že by našemu regionu prospěla fůze jako v Litoměřicích?

Tohle je ideální verze. Ale uvědomte si, jak by se šéfové klubů dohadovali. Kdo ho bude vést, kdo dává peníze, kde kdo bude hrát. V Litoměřicích toho dosáhli, je to pěkné pro fanoušky. Ale třeba v Lovosicích na to trochu doplatí, hrávala se tam divize. Je to těžké, ale ono se to časem smrskne, budou postupem zanikat další oddíly. Pak někdo vypluje na výslunní. Jako třeba Hrobce, které vedou krajský přebor. Našli si tam nadšence, který do toho dává peníze. Nemají mládež, je tam jedno pěkné hřiště. Podle mě bude za dva roky po Hrobcích.

Odpočinete si od fotbalu? Nebo vás dál láká trénování?

Chvilku si určitě odpočinu, stále ale budu sledovat fotbaly. Mám na to více času, dopoledne si zajedu na I.B třídu. Sleduji hráče, udělám si o nich obrázek. Bavím se fotbalem, rád bych někde trénoval. Jestli se v dalším roce objeví nějaká nabídka, rád se nad ní zamyslím.