„Myslím, že jsme splnili všechny tři cíle, které jsme si vytyčili," spokojeně pravil trenér Rostislav Donát.

Rosťo, jaké tři cíle, jste si na Rydval camp dali?
Chtěli jsme ukázat klukům, co je to týmový duch, dále před začátkem sezóny trochu potrénovat. A v neposlední řadě dopřát klukům trochu zážitků před nástupem do školy.

Co všechno jste si vlastně pro kluky během čtyř dnů připravili?
Kluci byli v plaveckém areálu, v ZOO, odehráli přátelský zápas s SA Děčín jako předzápas před zápasem dospělých SA Děčín – Boletice, který poté zhlédli. V rámci tréninku si kluci zahráli beachfotbal, zkusili si ZUMBU a také měli štěstí, že večer běžely v televizi fotbalové přenosy s vrcholným zážitkem Chelsea – Bayern. Nesmím opomenout to, že kluci mají možnost, a zde daleko intenzivněji, povídat 
s Petrem Voříškem o všem, co je zajímá a okoukat něco z jeho fotbalových dovedností.

Jak byste tedy hodnotil premiérový Rydval camp ročníku 2005 a 2006?
První dojmy jsou bez nadsázky naprosto senzační. Někteří z našich malých svěřenců byli vůbec poprvé bez maminek a svého domácí komfortu. Podle ohlasů byli všichni nadmíru spokojeni a už se dokonce i ptali, kdy pojedeme znovu.  S Petrem Voříškem 
a předsedou FAPV Romanem Stružinským  jsme se shodli, do jaké báječné záležitosti jsme se to pustili.

Co vám, jako akademii, celý camp  přinesl?
Především zjištění, že nás to šíleně baví. Dále pak, že trénujeme suprové děti, které nemají žádné limity, protože mimo jiné veškeré přesuny po Děčíně kluci zvládli po svých. Určitě také to, že příští rok do toho, pokud to jenom trochu bude možné, půjdeme znovu.

Budete tedy v budoucnu pořádat camp stejnou formou?
Tohle byla vlastně náhradní varianta. Chceme se vrátit 
k červencovému datu, aby také mohli přijet známí fotbalisté. Také bychom camp rádi otevřeli i malým hráčům z jiných oddílů.

Chtěl byste na závěr poděkovat těm, bez kterých by to nešlo?
Poděkování patří firmě Rydval za podporu našeho počínání, nejenom při tomto kempu. Dále pak našemu předsedovi Romanovi Stružinskému, v neposlední řadě manželům Šotkovým za poskytnutí azylu v hotelu Kocanda. Kluci se v přepychově zařízených pokojích opravdu cítili jak na reprezentačním srazu. Poděkování patří trenérským kolegům, jako byl M. Nácar, R. Rojko a T. Kučera.