Pokud je někdo zarytým fotbalovým fanouškem, tak by tohle hráčské jméno prostě měl znát. Jaroslav Dolejš nemá 
v České republice, a možná po celém světě, obdoby.

Proč? Tento dvaačtyřicetiletý chlapík prostě vyhledává fotbalová dobrodružství. Za svou dlouhou sportovní kariéru prošel skoro padesátkou klubů. Jeho kroky ho zavedly do děčínského okresu, přesněji do fotbalového Rumburka.

Tam Dolejš našel štaci 
s pořadovým číslem 46. „Byl jsem v kontaktu s Blšany, zaujala mě jejich porážka 0:24 v posledním jarním zápase, ale ty se už rozpadly," přiznal s úsměvem hráč, který si záměrně vybírá mužstva v potížích.

TEĎ PATŘÍM DO RUMBURKU. Jaroslav Dolejš, rekordman v počtu fotbalových angažmá.

Údržbář z pražského ČVUT ale nechtěl zůstat 
v Čakovicích, kde teď trénuje. I proto, že už tam prostě půl sezony odehrál. Náhle se mu však ozval kamarád. Shodou okolností to byl Miroslav Sabo, rumburský funkcionář. „Napsal mi, že jestli hledám další dobrodružství, ať jdu k nim. 
V prvním kole prohráli 1:6 na Střekově. Tak jsem jel na trénink a hned si říkal, že tu prostě budu hrát. S tímto regionem nemám žádné zkušenosti. Jen jsem při mém angažmá v Německu projížděl Libercem. Všechno je pro mě nové, je to vlastně takový Bohem zapomenutý kraj," přiznal hráč, který hrál v Německu, Polsku, ale i Kolumbii.
Jeho láska pochází právě ze státu, který leží v Jižní Americe. „Patricie mi musela dát svolení k tomu, abych mohl do Rumburku," smál se Dolejš.

Ten jen tak nezapomene na svůj poslední fotbalový půlrok. To zamířil do týmu Břežany II, potácejícího se po podzimu na beznadějně posledním místě jedné ze skupin středočeské I. B třídy. Sestupu do okresu v odvetách i přes své jedinečné zkušenosti nezabránil. Tým zůstal bez bodového zisku i po závěrečném kole.

„Často tam vládla zbytečně negativní atmosféra. Ale vzpomínat na ně budu v dobrém. Fotbalem jsem se 
i tak bavil," ujistil. Zároveň ocenil, že i přes porážky se tým pravidelně scházel alespoň v jedenácti. Úroveň nejnižší středočeské soutěže navíc neváhal přirovnat k pražskému přeboru. „Některým funkcionářům vadilo, že přijela televize a natáčela tam. Spoluhráčům to bylo jedno, ti se smáli," kroutil hlavou.

A jak jsi jeho přísun pro tým v Břežanech chválili? Podle tamního trenéra mělo jeho působení světlé i stinné stránky. „Přineslo břežanskému fotbalu trochu více mediálního zájmu, což v takto náročné a nepovedené sezoně nebylo některým členům klubu úplně po chuti," přiznal Jiří Bárta, který si velmi cenil toho, že Dolejš za celou sezonu nechyběl v žádném zápase a bylo na něj vždy spolehnutí.

Rumburk začal v sezóně špatně. Tři zápasy, tři porážky. Dolejš však věří, že se jeho nový tým postupně bude zvedat. „Byl jsem u dvou zápasů. Proti Modré to bylo naprosto vyrovnané utkání. 
V Oldřichově jsme byli lepší, ale zařízli nás tam sudí. Dvě branky padly z jasných ofsajdů. To už mě bohužel nepřekvapí. Rumburk má hodně mladý, perspektivní tým. Kluci mají talent, ale chybí jim zkušenost. Věřím, že začneme brzy vyhrávat. Sílu na to máme. Zatím jezdím jenom na zápasy, trénuji v Čakovicích. Pokud má někdo cestu do Prahy, dorazím i na trénink do Rumburku," zdůraznil.

TEĎ PATŘÍM DO RUMBURKU. Jaroslav Dolejš, rekordman v počtu fotbalových angažmá.O jeho fotbalovém toulání prý v Rumburku moc lidí nevědělo. „Trenér Jaroslav Červinka si mě hledal na internetu. Pak mi gratuloval k mému dalšímu klubu. Když řekl číslo, musel jsem ho opravit. Spletl se o dva týmy. Noví spoluhráči to zatím nijak neřešili," usmívá se.

Poruší Dolejš svou tradici a zůstane v Rumburku do konce sezóny? „Myslím si, že to bude jen na půl roku. Pak si budu hledat zase něco jiného. Kluci z Modré se mě ptali, jestli bych k nim nešel na jaře," konstatoval.

Příběhy, které by mohl Dolejš díky svým častým fotbalovým přesunům vyprávět, by vydaly na několik večerů. „Už několikrát se mě ptali, jestli dokážu všechny kluby, kde jsem působil, vyjmenovat. Dokázal bych 
to i teď. Jsem dobrodruh, zážitků je nespočet. Rád poznávám všechny – novináře, spoluhráče, trenéry, předsedy nebo správce hřišť. Po utkání s Modrou jsem se neváhal vyfotit s ex-teplickým Dušanem Tesaříkem. Chci prožít každou minutu a tohle cestování mě prostě baví," upřímně řekl fotbalový dobrodruh, který se jen výjimečně zdrží na jednom místě déle než půlroku.

Kolik fotbalových týmů ještě Jaroslav Dolejš hodlá poctít svou návštěvou? „Co nejdřív chci zvládnout padesátku klubů," tvrdí odhodlaně.

Kde všude hrál Jaroslav Dolejš?

Slavia Praha, Štěchovice, Dejvice, Ruzyně, Hradištko, Benešov, Čelákovice, Vraňany, Rudná, Tempo Praha, Krč, Xaverov B, Kralupy, Týnec n. S., Brandýs n. L., Cholupice, Roztoky, Měchenice, O. Voda, Dobřejovice, Soběslav, Viktorie Praha 8, Zbraslav, Čížová, Čakovice, Chocerady, Kbely, Podolí, Vrchotovy Janovice, Sibřina, Dobříš, Řevnice, Prosex Praha, Stodůlky, Stráž n. N., Oderwitz (Německo), Pogon Markocice (Polsko), Šeberov, N. Knín, Nebušice, Bílá Hora (2×), Uhříněves, Všenory, Loko Vltavín B, Břežany II, Rumburk