K velkým změnám v kádru by dojít nemělo. „Chceme pouze upevnit partu a nikoho nebudeme přemlouvat, jestli chce hrát, nebo ne," má jasno trenér Martin Petružálek.

Jak byste hodnotil vaše podzimní vystoupení v I.B třídě?
Po třinácti podzimních zápasech se nacházíme na pátém místě. Zisk 22 bodů je dobrým základem pro jarní část. To naše pasivní skóre hodně ovlivnily tři zápasy, ve kterých jsme dostali neuvěřitelných 21 branek. Vzhledem k bodovému zisku musíme být s podzimní částí spokojení. Na hřiště se dostalo 23 hráčů a většina z nich pochopila, že fotbal jich může hrát jedenáct a je jen na nich, jak se k zápasům postaví.

Sice jste v horní polovině tabulky, ale debakly s Dobkovicemi a Chuderovem si asi za rámeček nedáte, co?
Když k tomu připočítáme porážku v Heřmanově, jsou to právě ty zápasy, ve kterých jsme dostali těch 21 branek. Domácí porážka 2:7 s Dobkovicemi byla nešťastná. Dotáhli jsme ztrátu 0:2 a byli na koni. Jenže pak soupeř udeřil, my otevřeli obranu a hráli prakticky bez defenzivy. V Chuderově to byla taková tragikomedie. Připomínalo mi to přípravný zápas se soupeřem o tři třídy výš. Víte, že dostanete za uši, ale nevíte kolik. Náš výkon byl tragický, ale přesto diváky pobavil. Naše vystoupení je muselo rozesmát.

Vaše skupina je nesmírně vyrovnaná. Čím to podle vás je?
Myslím, že to bude tím, že žádný trenér v této třídě nemá kluky, kteří by chodili pravidelně trénovat a měli motivaci výkonnostně růst a někam postupovat. Dnes to hrají všichni víceméně proto, že mají fotbal rádi. Nikdo to nedělá pro peníze, snad mimo rozhodčích. Trenéři jsou často rádi, že mají alespoň základní počet hráčů na zápas, nemluvě o trénincích. Pak tu chybí prvek motivace. Dnes už jde spíše o sestupy než o postup, když se nabízejí postupová místa klubům z nepostupových míst.

Vy jste na lavičce vlastně hned tři. Jak vám to klapalo?
S Danem Hermannem a Ervinem Ludvigem se známe dlouho a víme co od sebe můžeme čekat. To byl jeden z důvodů, proč jsme po zvážení všech pro a proti do toho šli, když nás oslovilo vedení Čechie před sezonou v létě. Děláme to proto, že nás fotbal baví a snažíme se, aby bavil i naše hráče a ti zase bavili naše fanoušky. Všichni tři máme stejné slovo s tím, že Dan ještě maká pravidelně na hřišti. Já občas vystřídám, když je potřeba a Ervín bude mít hlavní slovo v zimní přípravě.

Jak bude vypadat vaše zimní příprava a kdy bude zahájena?
Začneme prvním lednovým víkendem, kdy se budeme scházet jednou týdně. Od února bychom chtěli odehrát přípravná utkání proti mužstvům z okolí a především z I.A třídy jako je Rumburk, Šluknov, Velký Šenov, Česká Kamenice a německý Niederoderwitz. Popřípadě Jiřetín, Krásná Lípa a k tomu trénink jednou týdně. Záleží na tom, jaké zápasy nám domluví sportovní manažer Karel Hanykýř.

Dají se očekávat nějaké změny ve vašem hráčském kádru?
Nepočítáme s nějakými velkými změnami. Na podzim se prostřídalo díky zraněním a pracovním povinnostem přes dvacet hráčů. Chceme pouze upevnit partu a nikoho nebudeme přemlouvat, jestli chce hrát, nebo ne. Máme tu ještě dorostence, kteří mají dveře otevřené do mužstva dospělých, a pokud budou chtít, budou dostávat šanci v druhé polovině jara.

Které zápasy se vám podle vás nejvíce povedly a na které byste nejraději zapomněli?
Povedl se hned první zápas s Chabařovicemi, kdy jsme vyhráli 6:0, potom to bylo vítězství v Chlumci a rehabilitace po Chuderovu s Trmicemi, které byly v té době první. Zapomínat nechci na žádný zápas, většinou zapomenu na ty povedené, ale snažím se porozumět těm méně zdařilým a čerpat z nich. Chybami se člověk učí.

Na jarní cíle je ještě brzy. Přesto se zeptám, kde byste se na konci soutěže rádi v tabulce viděli?
Po cestě do cíle nás čeká ještě třináct jarních zastavení. Favoritem soutěže jsou pro mne Soběchleby a Chuderov. Před začátkem soutěže jsem si říkal, že máme na to hrát do pátého místa. Můj osobní cíl by bylo třetí místo a dokázat doma porazit alespoň jednoho z vedoucí trojice Soběchleby, Chuderov nebo Heřmanov. Prvních pět zápasů napoví.

Našli by se nějací hráči, kteří by zasloužili pochvalu?
Určitě. Je to Dan Hermann a Lukáš Peleška. Dan je ve 40 letech hrající legendou Čechie, který má stále na hřišti své místo. Lukáš je už tři roky kapitánem. Nic nevypustí, dokáže jezdit po hřišti celý zápas a dávat krásné góly.