„Byly to moje první góly za Slavii v hlavní soutěži Ligy mistryň. Nejhezčí byl ten první, po krásném centru jsem ho dala hlavou,“ usmívala se sympatická rodačka z Děčína, která začala kopat do míče v Březinách.

Postup Slavie do osmifinále jste v odvetě jistila hattrickem.

Jsem v útoku, abych dávala branky. Ale musím poděkovat holkám, bez nich bych ty góly nedala. Byly to moje první góly za Slavii v hlavní soutěži Ligy mistryň. Nejhezčí byl ten první, po krásném centru Divi (Petra Divišiová) jsem ho dala hlavou.

V další fázi narazíte po dvou letech na švédský Rosengard. Hádám, že chcete postoupit do čtvrtfinále?

Hrozně moc bych si přála zopakovat čtvrtfinále Ligy mistryň, které už jsme dvakrát hrály. Tajně doufám, že jednou by jsme mohly projít do semifinále.

V první lize se opět perete o titul se Spartou. Jaká má nejvyšší fotbalová soutěž žen podle vás úroveň?

Ženská liga je pouze o dvou týmech. A to je Sparta a Slavia. Ostatní týmy nemají takovou kvalitu, ale to je podmínkami, které v republice jsou. Myslím si, že by měly dostávat více prostoru mladší hráčky.

Jaké fotbalové vrcholy na vás se Slavií čekají?

Tak určitě již zmiňované osmifinále Ligy mistryň. A samozřejmě derby se Spartou.

Máte už také zkušenosti s českou reprezentací. Jaká je dosud vaše nejlepší vzpomínka na národní dres?

Nejraději vzpomínám na zápas proti Faerským ostrovům, kdy jsem dala hattrick.

TEREZA KOŽÁROVÁ začínala fotbalem v Březinách. Teď válí za Slavii.Pět let jste byla ve Spartě, čtyři roky kopete ze Slavii. Proč jste přestoupila?

Ve Spartě jsem vyhrála český titul i pohár. Také jsem tam poprvé hrála Ligu mistryň. Tahle fotbalová etapa mě dala strašně moc. Fotbalově jsem rostla a učila se od hráček jako Šmeralová, Heroldová, nebo Došková. Pak Sparta chtěla přivést Lucku Vonkovou ze Slavie. Řekla jsem si, že v devatenácti letech nechci sedět na lavičce, ale hrát. Takže jsme se s Luckou vlastně vyměnily. Nastartovala jsem novou etapu. A jsem za ní ráda.

Nebyl pro vás problém svléknout rudý dres a nasadit si ten sešívaný?

Když chcete hrát u nás v kvalitním týmu, musíte do Slavie nebo Sparty. Takže v tom problém nebyl. Jsem šťastná, že můžu být součástí Slavie v jejím nejúspěšnějším období.

Jste na hřišti klidná, nebo plná emocí?

Jsem hodně impulzivní. Mám i trochu problémy s rozhodčími. Řekla bych, že jsem z našeho týmu asi nejtrestanější.

Hrajete v útoku. Vždy jste raději dávala góly, nebo jste vyzkoušela i jiné posty?

S klukama jsem hrála vždy středního záložníka nebo předstopera. Přesun do útoku přišel až mezi holkama. Kolikrát jsem říkala trenérovi, ať mě dá na stopera. Ale nechce. Asi kvůli tomu, že bych byla věčně venku.

Pojďme vzpomenout na vaše fotbalové začátky. Poprvé jste do míče kopla v Březinách, ne?

Začala jsem hrát s klukama za barákem. Pak se mě kamarád, se kterým jsem vyrůstala, zeptal, jestli bych s ním nechtěla jít na trénink. Doma jsem se zeptala taťky, který chytal v Březinách, jestli bych to mohla zkusit. On neváhal a hned mě vzal na trénink. Takže jsem hrála za Březiny. Jiný dres bych si v Děčíně nevzala (smích).

Z Děčína jste tedy zamířila do Sparty?

Právě že ne. Do Sparty jsem šla z Teplic, kde jsem hrála od čtrnácti let. Tenkrát jsem mohla hrát jak za kluky, tak za holky.

Máte nějaký sportovní, potažmo fotbalový vzor?

Životní vzory mám dva. Jsou to mí rodiče, kterým patří obrovský dík. A to za to, kam jsem se dostala a také za to, jakým jsem člověkem. A fotbalový vzor? Je jich víc. Ale jmenovala bych Ronalda a Girouda.

Jak často vůbec ve Slavii trénujete?

Pravidelně trénujeme čtyřikrát týdně. Občas máme i dvoufázové tréninky, ale to je spíše v přípravě, kdy se trénuje až šestkrát týdně.

Setkáváte se také s prvoligovými hráči pražské Slavie?

Ano, potkáváme. Máme některé společné akce a chodíme na jejich zápasy. Na oplátku přišli kluci na náš zápas Ligy mistryň.

TEREZA KOŽÁROVÁ začínala fotbalem v Březinách. Teď válí za Slavii.

A máte ve Slavii nějaké oblíbené hráče?

Mám dva - Pepu Hušbauera a Murise Mešanoviče. Hušbyho proto, jaký má přehled. A asi i proto, že také přišel ze Sparty. Muris se mi líbí jako útočník. A navíc, když chodím fandit s klukama do kotle, tak pokřik, který zpívá tribuna sever, když dá Mesa gól, úplně miluji (smích).

Co vás vůbec na fotbale okouzlilo?

Nejvíc mě baví asi to, že jak člověk vyběhne na hřiště, zapomene na všechny starosti. Zajímá ho jen vyhrát zápas.

Jaký nejhorší zážitek vám fotbal přinesl? A na co naopak nejraději vzpomínáte?

Nejhorší zážitek byl asi debakl na hřišti Wolfsburgu, kdy jsme v rámci čtvrtfinále Ligy mistryň prohrály 0:5. Za nejhezčí považuji první titul se Slavií v roce 2014. V posledním zápase sezony se Spartou jsme musely zvítězit, o poločase jsme prohrávaly 0:2. Ale po změně stran jsme rychle vyrovnaly a v nastavení daly góly na 3:2. Tehdy jsme získaly titul po deseti letech. Na to se nedá zapomenout!

Pojďme na soukromý život. Co má Tereza Kožárová za koníčky a jak tráví volný čas?

Moc volného času nemám. Práce, fotbal, trénování dětí. Ale když už, tak ráda zajdu do sauny, zajedu za rodinou nebo podniknu nějaký výlet. A ostatní sporty? Docela často chodím plavat a ráda si zahraji squash.

No vidíte. Jak často se vůbec dostane do Děčína?

Pravidelně jednou za čtrnáct dní. Někdy i jednou týdně. Záleží, jaký mám program.

Kde vlastně pracujete?

Pracuji ve firmě, která se zabývá domácími spotřebiči jako asistentka ředitele servisu.

Máte nějaké motto, či heslo, kterým se řídíte?

Každý má možnost volby. To platí ve sportu, ale i v životě.

Jaký je váš největší sportovní cíl?

Hrozně moc bych si chtěla vyzkoušet zahraniční angažmá.

A konkrétně?

Lákala by mě německá Bundesliga nebo španělská liga.

Tereza Kožárová

• Narodila se 26. října 1991 v Děčíně, s fotbalem začínala v Březinách.

• Sedm let hrála za Spartu, kam přišla z Teplic, nyní nosí dres Slavie. Nastupuje i za českou reprezentaci.

• Bydlí v Praze, ve Slavii navíc ještě trénuje děti.