Šikovný záložník si v „náhradním“ českém týmu zahrál skoro 40 minut proti Skotsku. „Budu na to pořád vzpomínat. Sehráli jsme důstojnou partii, jen škoda, že jsme nezískali alespoň ten jeden bodík,“ hodnotil Breite porážku 1:2.

Radime, jaké jste měl pocity, když jste se dozvěděl, že jste pozván do reprezentace?
Upřímně? Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě někdo dělá p….! Volal mi to náš vedoucí, já mu řekl, ať si dělá srandu z někoho jiného. Byl jsem s rodinou na krátké dovolené. Pak bylo zvláštní, že přišel druhý telefonát a třetí. Bylo to hektické, ani jsem si nezabalil a jel sám do Olomouce. Pocity byly smíšené, ale jenom v dobrém. Nikdo z nás nevěděl, co od toho čekat.

Vy jste do zápasu se Skotskem nastoupil v 55. minutě, nakonec jste těsně prohráli. Jak se vám hrálo?
Nebyl jsem ani nervózní. Bavili jsme s klukama před zápasem, nikdo od nás nic nečekal, nebylo co ztratit. Mohli jsme jenom získat. Konečný výsledek mě mrzí, je to škoda. Podle průběhu zápasu si myslím, že ten bod by byl zasloužený. Fakt škoda.

Co rodina, známí, kamarádi? Jistě chodily reakce na vaší nominaci do reprezentace.
V jednu chvíli jsem měl totálně zaplněný telefon, nestačil jsem ani odpovídat. Ostatní kluci to měli podobné. Sice to byly jenom dva dny, ale všichni si to užili. Jen škoda, že jsme prohráli.

Šance, že by se taková situace opakovala a byl by opět povolán „náhradní“ tým je asi velmi malá.
Myslím si, že si na tohle už dají všichni pozor. My jsme přijeli a od sedmi od večera jsme byli zavření na pokojích. Ven jsme šli až druhý den v jednu hodinu. Co se týče testování, chodilo se postupně, na chodbě jste nikoho nepotkal. Kdyby se náhodou stalo, že na dalším srazu bude mít někdo pozitivní test, pošlou ho domů. Ostatní s ním nepřijdou do kontaktu a budou moc hrát. Takže šance, že by se opět rozpustil tým, je prakticky mizivá.

Máte nějaký reprezentační suvenýr?
Jasně, mám doma dres. S klukama jsme si dělali srandu, že kdybychom ho nedostali, tak ho ukradneme (smích). Je to krásná vzpomínka.

Vám je 31 let. Hádám, že jste o reprezentačním dresu vůbec nesnil.
Přesně, nevěřil jsem. Kord od letošního února, když se začalo všechno sypat. Naštěstí se to obrátilo a všechno dobře dopadlo.

V Olomouci, kde hrajete, už jste také měli případ koronaviru.
To ano, ovšem už to bylo zařízené tak, že dotyčný šel do karantény a ostatní mohli hrát. Myslím si, že bude trvat ještě hodně dlouho, než se to srovná. Podle mě minimálně dva roky. V podstatě jste pořád v nejistotě. Pořád vás testují a vy nevíte, kdy vás to trefí. Co si budeme povídat, minulou sezónu se nám po koronavirové pauze vůbec nedařilo.

Fotbalově jste dlouho působil na severu Čech. Jaké je to na Hané?
Je to zase zajímavá změna. Olomouc je nádherné město, je tady perfektní vyžití. Spoustu měst by mohlo závidět.

Můžete závěrem prozradit jaké máte další fotbalové cíle?
Jednou bych se chtěl vrátit do Teplic a ukončit tam kariéru. To je můj sen. V Olomouci mám ještě na dva roky smlouvu. Ale těžko odhadovat, nikdy nevíte, co se stane zítra. Zažil jsem to v Liberci. Jeden den hrajete, pak lusknutím prstu míříte do béčka a odcházíte z klubu. Takže těžko říct, do bude za rok.