Radim Breite na začátku prosince dosáhl na stovku zápasů v prvoligové soutěži. Stačilo mu na to tři a půl roku. „Ani jsem to nepočítal. Začal jsem to sledovat zhruba před měsícem,“ přiznal s úsměvem.

Gratulace k stému zápasu v lize. Jaké z toho máte pocity?

Chvilkami už jsem ani nedoufal, že bych se do ligy mohl dostat. Ale když za tři a půl roku nasbíráte sto zápasů, tak jde o krásné číslo. A o to je to cennější.

Počítal jste to? Nebo vám to musel někdo připomenout?

Upřímně? Dlouho jsem to neřešil. Asi před měsícem jsme jeli na zápas a na hotelu jsme se k tomu nějak dostali a koukali, kdo kolik mám startů. A tak jsem si říkal, že ta stovka by za chvilku mohla být (smích).

Podzimní části první ligy je minulostí. Jak jste spokojený s vaším umístěním?

Spokojeni nejsme. Hra, kterou jsme předváděli, neodpovídá postavení v tabulce. Trápí nás koncovka, to nás mrzí. Musíme na tom v zimě zapracovat.

Není tajemstvím, že máte sympatie k Teplicím. Jsou pro vás vzájemné zápasy prestižnější?

Proti Teplicím už jsem odehrál řadu zápasů. Vždy si říkám, že už to nebudu řešit. Ale pak to přijde a je to pro mě prostě jiné. Hlavně když hrajeme na Stínadlech. Pak na to mě dýchne a je to prostě jiné.

Lákalo by vás se někdy na Stínadla vrátit a hrát v teplickém dresu?

Samozřejmě, že by mě lákalo se tam vrátit. Když jsem sem tam tehdy po dlouhé době vrátil, byl jsem tam jen půl roku. Takže ten můj dětský sen jsem si vlastně ani moc neužil. Ale pak přišla nabídka z Liberce a tu jsem musel využít. Vidina Evropské ligy pro mě tehdy byla naprosto fantastická. Vždyť jsem půl roku zpátky hrál „pouze“ druhou ligu.

Jasně patříte do základní sestavy Slovanu Liberec. Neregistrujete zájem jiných klubů o vaše služby?

O ničem nevím a hlavně to neřeším. Jsem v Liberci a zůstávám tady. Pokud by se něco objevilo, tak to prostě řešit nebudu.

Pocházíte z Krupky. Jak často tam jezdíte?

Mám tam pořád rodinu, takže tam jezdím poměrně často. A poté, co se mi narodila dcerka, tak tam vlastně jezdím častěji (smích).

Jak si užíváte otcovské povinnosti?

Jsou to nádherné chvíle, úplně nám to změnilo život. Vidět úsměv vlastního dítěte je pocit, který vám nemůže nic nahradit.

Vstup do první ligy vám otevřely vaše výborné výkony v druholigovém Varnsdorfu. Sledoval jste jeho výborný podzim?

Varnsdorf sleduji pořád, mám tam spoustu kamarádů. Mezi současnými hráči je to Radek Porcal, nebo Pavlo Rudnytskyy. Když mám čas, tak se jedu podívat i na jejich domácí zápas.

Takže jste s někým stále v kontaktu?

Ano, v kontaktu jsem s několika lidmi, se kterými jsem se za moje angažmá ve Varnsdorfu poznal.

Z Varnsdorfu jste odešel v době, kdy jste si vykopali postup do ligy. Ale nakonec se ho musel vzdát. Jak na vše s odstupem času vzpomínáte?

Myslím si, že je velká škoda, že se tehdy nesehnaly peníze na první ligu. Je to ale záležitost jiných lidí. Když se dokázali sehnat peníze na hokejový stadion ve Varnsdorfu za několik miliónů, tak je pro mě nepochopitelné, že nebyly peníze na první ligu ve fotbale. Vždyť to mohlo varnsdorfský sport a město ještě více zviditelnit.

Myslíte si, že by se mohl ve Varnsdorfu postupový zázrak opakovat?

Osobně si myslím, že se nebude opakovat to, co jsme tam přes čtyřmi lety zažili. Byla tam tehdy neuvěřitelná parta. I když bych to samozřejmě Varnsdorfu strašně moc přál. Ale je strašně těžké se k tomu prokousat.