Ačkoliv by měl výkonnost na vyšší soutěž, hraje Roman Mach aktuálně I.A třídu v rodné České Kamenici. „Pro mě to byla jasná volba. Začal jsem tady s fotbalem, hraje i můj brácha. Jsem spokojený,“ přiznal v rozhovoru 33letý obránce.

Romane, do České Kamenice jste přišel před minulou sezónou, která skončila třetím místem. Takže to byl asi dobrý rok, ne?
Určitě. Když jsem končil v Novém Boru, věděl jsem, že Česká Kamenice pro mě bude jasná volba. Fotbalově jsem tady vyrůstal, v týmu hraje i můj brácha. Loňská sezóna byla dobrá, myslím si, že třetí místo je pro Kamenici nejlepším umístěním v historii.

A vy jste k tomu přispěl z pozice středního obránce několika góly.
Když hrajete stopera, máte všechno před sebou. Asi se projevilo, že mám lepší fyzičku, než spousta soupeřovo hráčů. Vycházela nám přečíslení, povedli se nějaké střely ze střední vzdálenosti. Já ale nebyl nikdy gólový, sám to víte. Ve druhé lize jsem hrál pravého beka a nastřílel dohromady asi osm branek. Na druhou stranu novou sezónu jsem začal mizerně. V prvním zápase proti Křešicím, kde jsme prohráli 1:3, jsem zazdil asi pět tutovek. Snad si to šetřím do dalších zápasů.

Předtím, než jste se vrátil do Kamenice, jste byl tři roky v Novém Boru, kde se hrála divize. Proč jste tam skončil?
Protože se tam netrénovalo. V té době jsem měl dva malé kluky a nebavilo mě dojíždět na trénink a zjistit, že tam je pět kluků. Už v té době jsem trénoval v České Kamenici. To bylo něco jiného. Šestnáct lidí na tréninku, krásné hřiště, nové míče. Najednou se mi vracela ta radost.

Po kolika letech jste se vůbec vrátil na vaše fotbalové místo činu?
No, musím zapátrat v paměti. Od prvních fotbalových krůčků až po dorost jsem byl v Kamenici. Tuším, že v roce 2003 si mě vytáhl Varnsdorf. Potřebovali zachránit dorost, ale nevyšlo to. Pak si mě a třeba Matese Kotiše vytáhl trenér do A týmu. Takže do Kamenice jsem se vrátil zhruba po patnácti letech.

Druhou ligu jste okusil ve Vítkovicích, ale hlavně ve Varnsdorfu. Jak na tuhle dobu vzpomínáte?
Hrozně rád na to vzpomínám, byly to opravdu parádní roky. Měl jsem štěstí na partu, ale i super spoluhráče. Neměnil bych.

Ve Varnsdorfu jste skončil v létě 2014, kdy vám bylo 29 let. Jak to tehdy vůbec proběhlo?
Je asi pravda, že ve Varnsdorfu je 30 let taková magická hranice. Šéf klubu pan Gabriel vsází na mladé hráče, které vlastně vychovává pro první ligu. Já bych dělal to samé, je to dobrá cesta. Tehdy mě trenér Zdenko Frťala jasně řekl, že už o mé služby nestojí.

Nabídl vám pan Gabriel nějakou pozici v klubu?
Ano. Dostal jsem nabídku trénovat juniorský tým a dělat asistenta u áčka. Ale já to odmítl. Přeci jen by mě bylo líto sedět na lavičce a vidět kluky, jak jsou na hřišti. Navíc tam byly i časové důvody. Už jsem měl syna Matěje. A třeba jet v sobotu s áčkem do Třince a pak třeba v pondělí s juniorkou do Liberce… to by byla hromada času. Ale nikomu nic nezazlívám, byla to korektní dohoda. Myslím si, že je lepší, vrátit se do normální práce a života v 29 letech, než třeba o sedm, osm let později.

Jak na vás zapůsobila úroveň I.A třídy?
Musím přiznat, že mě tahle soutěž opravdu mile překvapila. V ostatních týmech je hromada šikovných fotbalistů. Samozřejmě je to daleko pomalejší, než třeba divize. Ale myslím, že to nemá vůbec špatnou úroveň.

ROMAN MACH se vrátil do České Kamenice.

Setkal jste se s tím, že by vás chtěl někdo úmyslně zranit? Přeci jen by mohl mít někdo mindrák, že proti němu nastupuje ex-druholigový fotbalista.
Ne, nic takového tam nebylo. Samozřejmě jsou tam fauly, kluci si něco pamatují z posledního vzájemného zápasu a vrátí si to. Samozřejmě na mě nějaké fauly byly, ale nic zákeřného.

V Kamenici hrajete společně s bratrem Martinem. Jak vám to na hřišti klape?
Martin je super kluk a neskutečný dříč. Dává fotbalu všechno, takových poctivých kluků bohužel ubývá. Nehrajeme v jedné řadě, on může hrát ve středu zálohy, nebo na kraji. Jsem hrozně rád, že můžeme hrát spolu.

Nelitujete toho, že vám o rok utekla „postupová“ sezóna ve Varnsdorfu?
Ve skrytu duše mě to mrzelo. Ale takový je fotbalový život. Klukům jsem strašně přál, aby tu ligu vzali. I když třeba jen na jeden rok. Je velká škoda, že to nakonec nevyšlo.

Máte vůbec čas jezdit do Kotliny na druhou ligu?
Upřímně, rád bych jezdil víc. Ale není moc času, doma mám rodinu. Mockrát jsem se na fotbal do Varnsdorfu nedostal. Bohužel už tam neznám moc kluků, kteří se mnou hrávali. Když to vezmu, tak tam z těch „mých“ zůstal Prci (Radek Porcal) a Rudňa (Pavlo Rudnytskyy).

Vzpomenete na nejhorší a naopak nejlepší zážitek ve fotbalovém životě?
Myslím si, že pro každého fotbalistu je nejhorším okamžikem zranění. Já jsem měl třeba zlomený kotník. A nejlepší okamžik? Bylo to utkání s Brnem (hrálo se koncem dubna 2012). Tehdy jsem dal první branku celého utkání, přišlo skoro patnáct stovek diváků. Jedinou kaňkou na tom bylo, že jsme prohráli gólem z nastavení.

Pojďme se vrátit k České Kamenici. Jak se vám spolupracuje s trenérem Pavlem Mokráčkem?
Pro mě je to profesionál. Potkal jsem řadu trenérů a Pavel Mokráček na mě působí jako profi kouč. Dává fotbalu všechno, má to v hlavě srovnané. Že bych mu nějak radil? Tak to ne. Občas něco konzultujeme, ale on moje rady opravdu nepotřebuje.

Snažíte se radit mladším spoluhráčům?
Kabina tady šlape, jsou tady ještě starší kluci. Já jsem takovým středním článkem v týmu. Občas se snažím těm mladším něco říct. Ale jsou tady od toho starší kluci.

Co říkáte na chystanou reorganizaci krajských soutěží, která se bude týkat i České Kamenice. Je to podle vás správné rozhodnutí?
Já si myslím, že to je postavené na hlavu. Je vidět, že krajskému svazu je asi jedno, že fotbaly na vesnicích pomalu, ale jistě končí. Na fotbal chodíte po práci, ve svém volném čase. Platíte příspěvky. A teď abychom v I.A třídě jezdili nějaké dálky? To nedává smysl.

Mluvili jste o tom v kabině?
Musíme se domluvit, zda se budeme někam hrnout. Samozřejmě nebudeme schválně prohrávat, chceme skončit v horní polovině tabulky. Ale pak je potřeba si vyhodnotit, jestli se nám to vyplatí.

Když jste se po dlouhé době vrátil do České Kamenice, chybělo vám tady něco?
Je pravda, že když jsem odcházel, byla tady hromada mládežnických týmů. Mladší a starší dorost, mladší a starší žáci. Celkově mě chybí děti ve sportu. Ale upřímně říkám, že fotbal v České Kamenici se dělá moc dobře.

ROMAN MACH

Narodil se v České Kamenici 7. května 1985. Aktuálně bydlí v Prysku, pracuje jako obchodní referent ve velkoobchodě s elektromateriálem.

Hrával druhou ligu za Vítkovice a Varnsdorf, tři roky kopal divizi v Novém Boru.

Je ženatý a má doma dva kluky – Matěj (7), Kryštof (3). Vystudoval střední průmyslovou školu stavební v Děčíně.

Mezi jeho další koníčky patří veškeré sporty. Do práce jezdí na kole, rád plave. Nepohrdne dobrou knihou, či filmem.