Mistr Evropy do 21 let je stále aktivním fotbalistou. Vede totiž fotbalisty Junioru Děčín za postupem do vyšších soutěží. „Proč kandiduji? Dělám to kvůli českému fotbalu. Věřím, že díky mým zkušenostem a jménu můžeme něco málo změnit. Tím pádem bych rád změnil děčínský fotbal a posunul ho prostě někam jinam. Nic jiného nehledám,“ prozradil brzy 42letý Voříšek.

Vladimír Šmicer, rodák z Verneřic, který dva roky hrál za tehdejší Kovostroj Děčín, míří do vedení samotné fotbalové asociace. A tak nějak Voříška zlomil k podobnému kroku. Jen na nižší úrovni. „V prosinci jsme se na tradičním setkání Pelikánů se Šmícou bavili. Říkal, jak to chce rozjet. Zapojili se do toho další bývalá fotbalisté. Mě to svým způsobem nakoplo. Navíc mě Roman Stružinský a pan Tyl říkali, ať se více angažuji. Nemám s tím problém, chci pomoct. Je to šance i pro mě, abych do budoucna mohl pro ty kluky v okrese něco udělat,“ má jasno.

Letos to je deset let, co v Děčíně funguje Fotbalová akademie Petra Voříška. Nedostatek dětí ve fotbale je v současnosti velkou bolestí. „Víme, že s dětmi je problém. Já na to mám jasný názor. Pokud budou talentované, budou mít zájem, tak by se měly stahovat do Děčína. Tady by působil jediný klub, který by se o ně staral. Děti by ve všech kategoriích měly kvalitní trenéry. Je jasné, že ostatním klubům musíme dát nějaké výhody. Prostě něco navíc, aby ty nejlepší děti pouštěli. Je jasné, že to bude těžké, nikdo si nechce hrát na cizím písečku. Mou vizí je, abychom vybudovali v okrese jeden silný tým, kam se budou ti nejlepší stahovat. Otázka je, zda je to možné,“ zamyslel se vítěz české ligy a poháru s pražskou Spartou.

Aktuální doba sportu vůbec nepřeje. Děti prakticky nemohou vůbec sportovat. Naopak vysedávají doma. Fotbalový míč leží v koutě, vítězí ten virtuální. „Nechci být negativní, ale bojím se, že pár dětí prostě od sportu odejde. Máme určité zprávy od rodičů, že pár kluků je na hraně. Nejhorší je, že až se vše vrátí do normálu, bude dětem trvat, než se dostanou na svou úroveň. Na druhou stranu se spoustě dětí a rodičů na fotbal těší. Věřím, že drtivá většina zůstane,“ pevně doufá. „Je ale peklo, že nemůžou venku trénovat. Vidím to na svých dětech, počítač vítězit. Nemá cenu se s někým prát. Až se vše otevře, čeká nás tvrdá práce. Musíme tomu dát směr a rychle všechno dohnat,“ dodal.

Nestárnou jenom hráči na hřišti, ale také samotní rozhodčí. Okresní svazy trápí jejich nedostatek, mnohdy také vysoký věk. „Neznamená, že starší rozhodčí je hned špatný. Můžou předávat těm mladším zkušenosti, mohou je učit. Nevím, jak jsou na tom jejich následníci, jak velký je zájem o povolání rozhodčí. Je potřeba je ale motivovat. Je to krásná fotbalová práce, rozhodčí jsou vlastně šéfové fotbalu. Tak to je,“ konstatoval Voříšek.

Pokud by se Voříšek stal předsedou svazu, nevzdal by se hráčské povinnosti v Junioru Děčín. „Určitě chci pořád hrát. Musím být platný, nechci se tam jen tak ploužit. Chci pomoct a předávat klukům zkušenosti. Dokud nebudu mrtvej na spodek, budu na hřišti,“ zdůraznil. Co vzkazuje „voličům“? „Kdo mi dá hlas, toho pozvu na pivo,“ uzavřel vše s úsměvem na rtech.