Tým hraje na Děčínsku okresní soutěž a každý rok prokazuje určitý progres. „S nápadem založit klub přišel můj kamarád. Hráli jsme tehdy za dorost v Horním Podluží. Před lety se tady hrál fotbal, takže jsme na to chtěli navázat. Kamarád dal od toho ruce pryč a všechno jsem musel oběhat já,“ prozradil předseda klubu Petr Chalupa.

Tamní fotbalisté si nemuseli lámat hlavu se zázemím, nebo špatným trávníkem. „Celé roky byl v obci zrekonstruovaný sportovní areál. Nikdo ho ale nevyužíval. Myslím si, že máme nejlepší hřiště v soutěži. S obcí jsme domluvili, že ho budeme užívat my. Takhle by jinak leželo ladem. Bez pomoci obce bychom nemohli fungovat, takže děkujeme,“ zdůraznil.

Začátky byly v roce 2016 poměrně těžké, i Dolní Podluží bojovalo s hráčským kádrem. „Ale válčíme i dneska, lidi prostě nejsou. Byly tady chvíle, kdy jsme jeli na zápas třeba v devíti. Tehdy jsme brali všechny, kteří měli doma kopačky a uměli trochu kopnout do míče. Podle toho to taky vypadalo. Nyní máme 25 členů, na tréninky chodí dvanáct kluků, na zápas klidně i patnáct. Náš věkový průměr je do 25 let, je to nejmladší průměr v naší soutěži,“ pochlubil se Chalupa.

Na výsledcích Dolního Podluží je každou sezónu patrné zlepšení. Nejprve to bylo předposlední místo se 14 body. V ročníku 2017/2018 už bylo Podluží páté (30 bodů). O rok později to bylo 32 bodů a opět páté místo. V aktuální sezóně je to po čtyřech zápasech sedmé místo z jedenácti účastníků. „Myslím si, že na postup jde jasně Dolní Poustevna. Hráli jsme s ní dvakrát přípravu a už i mistrák. A vždy jsme dostali naloženo. Naše cíle jsou skončit do první trojky, tedy na bedně. Uvidíme, jak to vše dopadne,“ konstatoval předseda.

Petr Chalupa se v budoucnu rozhodně nebrání postupovým ambicím. „My chceme postoupit každý rok. Teď ale vážně. Zatím se tu vždy objevil nějaký tým, který za tím šel. My to Poustevně přejeme, věřím, že nám to bude někdo přát další rok,“ doufá.

Jako předseda fotbalového oddílu mu láska ke kulatému nesmyslu zabere opravdu hodně času. „Na tu organizaci je nás tady šest. Právě proto, aby nám to nežralo tolik času. Já mám ale ve všem konečné slovo. Musím být na domácím zápase hodinu před hráči. Je potřeba vše připravit. Po zápase tam zůstanu taky hodinu, dresy pere například moje babička. Pak řešíte finance, počítáte, strávím nad tím ještě hodinu i doma. Přítelkyně začíná být nervózní, samozřejmě by chtěla, aby víkend trávil s ní. Do toho mám ještě svou firmu. Týdně mi fotbal sebere tak deset hodin,“ pokýval hlavou.

V okolí Dolního Podluží je řada dalších fotbalových celků – Horní Podluží, Jiřetín pod Jedlovou, Chřibská, Rybniště a neposlední řadě také Varnsdorfu. Podle Chalupy je to spíše nevýhoda. „Když jsme to tady zakládali, ostatním jsme udělali díru do členských základen. Hráče si tady pak přehazujeme, jako horké brambory. Je o ně boj. Třeba Jiřetín měl skončit a my už jednali s některými hráči. Jenže pak to zase zachránili a my museli hledat jinde,“ vysvětluje.

I v Dolním Podluží moc dobře vědí, že budoucnost fotbalu na vesnicích není vůbec růžová. „Pokud v tom fotbalovém světě žijete, je jasné, že to velký boj. Podle mě přežijí jenom ti nejsilnější. Kluby si přetahují lidi, nechtějí hráče nikam pouštět. Přestupy jsou hodně volné. Takže pokud chceme kvalitního hráče, musíme za něj zaplatit třebai třicet tisíc. Velký problém nastane tehdy, kdy už s fotbalem bude končit ta stará generace. Jak už jsem říkal, my máme mladý věkový průměr. Ale v ostatních týmech je řada starších hráčů, kteří kdysi hrávali vyšší soutěže a teď už to chtějí jenom dokopat. Jenže až skončí, tak za ně nebude náhrada,“ dodal na závěr Petr Chalupa.