Hattrickem se na jasné výhře podílel Dominik Konfršt, pro kterého to byly vůbec první góly v sezóně. „Jsem tady spokojený, klub je pro mě jako rodina. Okresní soutěž mi stačí,“ přiznal třiadvacetiletý fotbalista.
Dominiku, naposledy jste nasázel hattrick. Máte všechny góly v paměti?
Samozřejmě si pamatuji všechny branky. Nejvíc se mi líbil asi ten druhý gól, který jsem dal z pěkné dálky.
Aktuálně jsou Dolní Habartice na čtvrtém místě. Jaké máte cíle v sezóně? Třeba postup?
Já osobně žádné cíle stanové nemám. Jdu prostě na hřišti s klukama, který mám rád a vždy je rád vidím. Chci se poprat o nejlepší výsledek, kluci to mají podobně. Nechci mluvit za hráče, od toho jsou v klubu jiní. Přesto si myslím, že bychom chtěli soutěž vyhrát. Kdyby se to podařilo, pak bychom se bavili, zda postoupit, nebo ne.
Vypadá to, že jste v Dolních Habarticích spokojený.
To souhlasí, jsem nadmíru spokojený. V týmu to funguje jako v rodině. Jsme super parta na hřišti, ale i mimo něj.
Pojďme čtenářům přiblížit, jak jste vůbec začal s fotbalem. Kdy to bylo?
Myslím si, že jsem začal tak ve čtyřech letech. To jen díky rodičům, protože taťka byl taky fotbalista a chtěl, abych taky hrál. Mě to neskutečně baví. I díky mamce, protože se mnou jezdila na každý zápas a fandila.
Co vaše fotbalová budoucnost? Máte nějaké větší ambice?
Já jsem spokojený tam, kde jsem. Třetí třída mi stačí, výš už ani hrát nechci. Kdyby mi bylo třeba 17, tak bych asi chtěl hrát za lepší tým. Teď už to ale asi nedoženu.
Máte přehled, kolik jste nastřílel za svůj fotbalový život branek?
Tak to vůbec netuším. Ale vím, že když jsem byl mladší a hrával za Junior Děčín, tak jsem za sezónu nastřílel sto branek. Pak jsem ale na dva roky skončil a poté přešel právě do Habartic.
Jistě máte fotbalový vzor.
Ano, je stejný, jako vzor všech ostatních kluků v mém věku. Je to Ronaldo a kdysi to bylo Ronaldinho.
Troufnete si odhadnout aktuální stav okresní fotbalu na Děčínsku?
Sice nejsem člověk, kterému je třeba 40 a má za sebou hodně zkušeností, ale jde spíše o to, že chlapi prostě dneska nechtějí moc hrát. Když si vzpomenu, co mi říkal táta, kolik bylo všude kdysi hráčů. Přijde mi, že jsou teď lidi líní a nebaví je sportovat. To je podle mě hodně špatně.
