„Více branek jsem ještě asi nedal. Největší radost mám z gólů, které jsou do prázdné brány. A přesně takovou jsem proti Malšovicím dal,“ řekl mladý kanonýr.

Baví ho více zápasy, kde je skóre jasné? Ne, Marek to má logicky nastavené naopak. „Mám radši silnější soupeře. Když vyhrajeme nad týmem, který by nás měl porazit. Bojovností a třeba s pomocí "štěstíčka" urveme vítězství. Takové zápasy mám nejraději,“ má jasno Šabo.

Aktuálně má na kontě devět branek, individuální statistiky ho ale moc neberou. „Na tabulku kanonýrů nekoukám, zajímá mne tabulka týmu. Góly mne samozřejmě těší, ale stejnou radost mám i z gólové nahrávky,“ pokýval hlavou.

Jeho tým je aktuálně druhý, na první Mikulášovice ztrácí dva body. „Samozřejmě bychom celou soutěž vyhrát, i když si myslím, že soupeři jsou trochu před námi. Víc mne tedy zajímá moje zlepšování a zlepšování mých spoluhráčů,“ upřímně pravil.

Marek začal s fotbalem ve druhé třídě na jiříkovském pažitu. „Svoje začátky si moc nepamatuji, ale jako každý nováček jsem zkusil i chytání. Fotbal mne hned od začátku chytl,“ zavzpomínal. „Na fotbale mě baví fakt, že i slabší tým může porazit ten silnější. Baví mě taky kolektiv a hra jako taková,“ rychle dodal.

Fotbal přináší hodně příjemných zážitků a vzpomínek. Jak je to u Marka? „Zatím nejhezčí vzpomínky mám na loňské vítězství v soutěži, které nikdo nečekal. Úsměvy spoluhráčů a trenérů po posledním zápase byly k nezaplacení,“ pokýval hlavou.

Drtivá většina mladých fotbalistů má svůj vzor. „Mým vzorem je můj nevlastní táta Zdeněk, který mne k fotbalu přivedl a vlastně mne i trénuje. Líbí se mi, kolik času věnuje fotbalu. Taky mu rozumí,“ usmál se.

Jiříkov má zatím Marek Šabo pevně ve svém fotbalovém srdci. „Jsem tady spokojený. Jednou bych se chtěl stát kapitánem jiříkovského áčka. Vysněný tým úplně nemám. Nejblíže to mám do Varnsdorfu, kde už je fotbal na vysoké úrovni. Kdybych se tam dostal, by by to také splněný sen,“ kouká směrem dopředu.

Sparta nebo Slavia? Ne, ne, Marek oblíbený tým nemá. „Moc na fotbal nekoukám, takže ani moc nefandím. Líbilo se mi ale třeba na fotbale v Drážďanech, kde byla skvělá atmosféra, kterou u nás v lize jen tak neuvidíte. Mé srdce ale samozřejmě bije pro Spartak,“ zdůraznil.

V patnácti k životu patří studijní povinnosti. „Od září chodím na střední školu, takže to je pro mne nové a tudíž ne zcela lehké. Nicméně doufám, že trojky to budou maximálně, na jedničkáře se úplně nevidím,“ dodal na závěr.