Jiří Lekner je na trávnících zajímavým úkazem. Vyznačuje se velkou bojovností, necpe se do základní sestavy a s fotbalem začal hodně pozdě – v 35 letech za starou gardu. „Vím, je to hodně nevšední. Jsem ale srdcař a bojovník, fotbal mě hodně baví,“ usmál se 47letý Lekner, který se živí jako obchodní zástupce.

Jirko, vstup do jara se vám povedl, doma jste v derby porazili Benešov 4:1. Jak jste utkání viděl?
Hodně jsme tenhle zápas chtěli vyhrát. Přeci jen Benešov byl v soutěžích vždy tak nějak nad námi. Šli jsme do toho naplno a podle mě zaslouženě vyhráli.

Fotogalerie: Sport fotbal okresní přebor jaro 2024 Dolní Habartice Benešov nad Ploučnicí

Hodně se mluvilo o tom, že k výhře vám pomohlo habartické hřiště…
Může to tak být, jsme na něj zvyklí. Staráme se o něj tak, jak to jen jde. Něco si platíme sami, finančně nám přispívá obec.

Vy jste v derby zvyšoval na 3:1. Jak vaše branka padla?
Myslím si, že tam benešovský brankář vyrazil míč před sebe. Já jsem byl ve správný čas na správném místě a dorazil ho do sítě.

Jaká vůbec byla v Dolních Habarticích zimní příprava?
Hodně nám pomohla tradiční účast na turnaji v Neštěmicích. Hrálo tam osm týmů, takže vlastně taková zimní ligy. Scházíme se docela dobře, hodně nám pomohlo, že se nám po delší době vrátil brankář Filip Dubský. To bylo hodně znát.

Proběhla po vítězném derby nějaké oslava?
No, seděli jsme dlouho (smích). Byli tam ale i kluci z Benešova, jako Míla Kougl, nebo Radim Kolář. Já jsem vždy fandil Benešovu, rozhodně nemám vůči někomu nějakou zášť.

Pokud se nepletu, tak jste s fotbalem začal právě v Benešově, ne?
No, to je trochu zajímavé a nevšední. Já jsem začal s fotbalem v 35 letech za starou gardu v Benešově. Předtím jsem si chodil jen tak kopnout, pak mě právě natáhli do gardy. Jeden kluk mě pak řekl, jestli nechci jít hrát do Habartic. Kývl jsem na to, v začátcích jsem seděl na lavičce. Ale mě to nevadí, rád jsem se jenom koukal.

Začít v 35 letech je hodně netradiční…
Já vím. Nikdy jsem nebyl technicky nadaný. Spíše jsem srdcař a velký bojovník, nevypustím žádný souboj.

Fotbalisté Dolních Habartic (zeleno-bílé dresy) doma zvládli derby, když Benešov nad Ploučnicí porazili 4:1. | Video: DENÍK/Jaroslav Zeman

Jaké ambice máte s Habarticemi v jarní části sezony? Jako nováček si vedete velmi dobře.
My jsme si říkali, že bychom se chtěli držet někde v půlce tabulky. A to se zatím daří. Na podzim jsme těsně a nešťastně pár zápasů prohráli. V brance jsme vystřídali i tři kluky. Teď už máme zpátky Filipa, ten umí dobře nohama, takže budeme mít za zády trochu více jistoty.

Jaká je podle vás budoucnost fotbalu v Dolních Habarticích?
Nebudeme si nic nalhávat, tým stárne. Mládežnické týmy nemáme, sháníme hráče, kde se dá. Na papíře je nás sice skoro dvacet, ale jsou zápasy, kdy se nás sejde přesně jedenáct. Pro mě je to ale srdcovka.

Věk nezastavíme, vám už se blíží „padesátka“. Jak dlouho ještě budete hrát?
Zdraví drží, nemusím brát žádné prášky (smích). Ono se to bude odvíjet od počtu lidí. Pokud bychom sehnali další a já už bych byl nad rámec základní sestavy, tak jim to rád přenechám. Já mám asi výhodu, že jsem vlastně takový univerzál a můžu hrát skoro všechny posty. Když se podíváte na ostatní týmy v soutěži, tak často to kopou ještě starší kluci.

Vypadá to tedy, že fotbalově dožijete právě v Habarticích, je to tak?
Rád bych tady zůstal, nikam jinam se nehrnu. Jednou jsem dostal laso do okresu, když jsme tady ještě hráli trojku. Odmítl jsem. V Habarticích se vlastně také starám o chodu klubu, jsem členem výboru. Máme tady dobrou partu, jsem rád, že to drží pohromadě. Navíc každá naše rozlučka je hodně veselá (smích).

Prozradíte čtenářům, co vás kromě fotbalu ještě baví a čím se živíte?
Dělám na živnost obchodního zástupce, takže celé dny prosedím v autě. Proto jsem moc rád, že se můžu protáhnout na tréninku nebo zápase. Jinak trávím čas s rodinou, máme rádi výlety do přírody. Rád lyžuji a nebo chodím s kamarády na kolo.


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...