„V Jiřetíně jsem byl sedm let. Chtělo to změnu, prostě to nebylo, jako dříve,“ prozradil v rozhovoru kanonýr, který fandí pražské Spartě.

Radku, za váš hattrick jste musel určitě něco poslat do klubové kasy, nemýlím se?
No, vzhledem k tomu, že jsem ve ve Vilémově něco přes půl roku a už jsem zaplatil za všechno, za co jde zaplatit, tak si myslím, že by mi to kluci mohli odpustit.

Prozradíte, za co jste už zaplatil?
První start, první góly, narozeniny, narození dítěte, červená karta. No, a teď ještě rozhovor.

Jak vůbec padly vaše góly do jiříkovské sítě?
Všechny branky padly po kombinačních akcích středem hřiště. Vždy jsem zakončoval zhruba ve velkém vápně, sám před brankářem. Jednou jsem míč uklízel do prázdné branky. Díky patří mým spoluhráčům.

Vlétli jste do sezony ve velkém stylu. Jaké máte ambice?
Náš trenér má vždy ty největší ambice. Myslím,si, že tenhle rok nemá okresní přebor předem jasného favorita, jako tomu bylo v minulých letech. Soutěž bude vyrovnaná. Věřím, že jí můžeme vyhrát.

Dlouho jste kopal v Jiřetíně. Proč jste se rozhodl pro odchod do Vilémova?
V Jiřetíně jsem byl sedm let. Jednoduše to nebylo takové, jako dřív. Cítil jsem, že potřebuji změnu. Od Vilémova jsem dostal nabídku zahrát si přátelské utkání. Když to skončilo, věděl jsem, že chci do Vilémova. Je paráda, jak se ve Vilémově o fotbal starají a jak jsou tam hodní lidé. To nejde odmítnout. Dalším důvodem je čas domácích zápasů. Hrát v neděli od 10.15 mi naprosto vyhovuje.

Vy jste ale kdysi ve Vilémově hrál, je to tak?
Ano, hrával. Byli mi dvacet, hrál se tam krajský přebor a postupovalo se poprvé do divize. Bohužel jsem si toho nevážil a ani nevnímal, kde můžu být a jakou soutěž můžu hrát. Co si budeme povídat, člověk přemýšlí jinak ve dvaceti a jinak ve třiceti.

Zažil jste ale i další štace. Varnsdorf, Nový Bor nebo Rumburk.
Ve Varnsdorfu jsem byl, když jsem vyšel z dorostu. Tehdy se tam hrála třetí liga, Varnsdorf byl profesionální tým. Já v tu dobu poznal, že se fotbalem živit nechci. Měl jsem nějaký talent, nikdy jsem ale tréninkům nedával vše a fotbalem jsem se chtěl hlavně bavit. Potom jsem hostoval v Novém Boru, dále Vilémov a Rumburk. Nakonec jsem zakotvil v Jiřetíně, tam se mi líbilo nejvíc.

Střetnutí Horní Podluží – Mikulášovice 5:0.
FC United Roma řádil, Chřibskou zničil 12:1. Hattrick si připsal Dzurko

Jistě jste dal za svou kariéru hodně branek. Která byla podle vás ta nejlepší?
Dal jsem hodně hezkých gólů. Nůžkami, „rabonou“ (střela za nohou) nebo lobem, což je moje nejoblíbenější zakončení. Ale vyberu utkání Vilémov – Neštěmice. Tehdy jsem dával branku na 2:1, sice to skončilo remízou, ale to nám stačilo k postupu do divize. V tom zápase jsem slavil dvacetiny, dostal červenou a šest zápasů stop.

Fotbal vám jistě přinesl mnoho zajímavých zážitků. Vzpomenete na nějaký?
Nahá fanynka nám na hřiště nevběhla, takže řekni jedinou věc, která mě napadá. Ještě jako dorostenec jsme společně se spoluhráčem jeli za varnsdorfské „áčko“ do Blšan. Před utkáním se zjistilo, že nejsou registrační průkazy, takže se muselo hrát na občanské průkazy. Bohužel, ani jeden z brankářů tehdy občanku neměl, takže šel do brány právě ten spoluhráč z dorostu, který byl jinak stoper. Vyhrálo se 7:0 a já si připsal první start ve třetí lize.

Je vám 33 let. Máte ještě nějaké fotbalové cíle?
Když si zpětně promítnu svou „kariéru“, tak jsem vlastně ani žádné neměl. Teď je hlavní se nezranit.

Co vás tedy na fotbale baví?
Vidět s kamarády a společně (někdy u piva) prožívat radost z výhry.

Prozradíte čtenářům čím se živíte a co vás ještě baví?
Jsem vyučený jako obráběč kovů a živím se jako operátor CNC strojů kousek za hranicemi s Varnsdorfem. Baví mě jakýkoliv sport, posezení s přáteli. Hlavní je pro mě ale manželka a naše dvě děti.