Hattrickem se blýskl děčínský Vojtěch Galaš, který je s Unionem spjatý už několik let. „Jsem rád, že tady můžu být. Ani nevím, jak dlouho to je, asi 8 let,“ usmál se 31letý fotbalista, který hrával v dorostu i za FK Teplice.
Vojto, Boletice jste porazili jasně 7:2. Jak zápas zpětně hodnotíte?
Věděli jsme, že nám jde o dost. Bylo jasné to, že kdo vyhraje tento zápas, tak se hodně přiblíží záchraně. Proto si myslím, že jsme do zápasu vstoupili dobře a zhruba prvních dvacet minut jsme hráli, jak jsme chtěli. Dali jsme gól a byli na balónu. Pak jsme se ale přizpůsobili hře soupeře, který hrál jednoduchý a podle mě místy také zákeřný fotbal. Naštěstí jsme do poločasu dali ještě tři góly a to soupeře úplně zlomilo. Ve druhém poločase už to bylo o tom, kolik branek ještě přidáme. Zápas jsme zvládli a máme radost z důležitého vítězství.
Vy jste dosáhl na hattrick. Která branka byla nejhezčí?
Byl jsem rád za všechny, ale nejhezčí byla asi ta třetí. Bezi (Bohuslav Bezouška) mě našel krásným balónem za obranu a já šel sám na golmana. Nejprve mě napadlo, že to vystřelím klasicky kolem něj. To bych ale nebyl já, abych nezkusil něco jiného. Brankář byl celkem venku, tak jsem se rozhodl míč dloubnout a naštěstí to krásně zapadlo do brány. Taky to nemuselo vyjít a pak bych to zase poslouchal celý týden (smích).
Platil jste něco do klubové kasy?
Zatím jsem ještě nic neplatil, ale je mi jasné, že náš pokladník to tam už tučně napsal. Plus si k tomu ještě něco pěkného vymyslel, jak je jeho zvykem (smích). Pak se vždy na konci sezóny divím, jaké tam mám vyúčtování (smích).
Celou sezonu hrajete prakticky o záchranu v okresním přeboru. To je určitě hlavní cíl, viďte?
Cílem je určitě záchrana a myslím si, že na jaře jsme zatím dobře vykročili. Sezóna je jak na houpačce. Zápasy, které jsme měli vyhrát, prohrajeme. Naopak zápasy, kde nejsme favorit, vyhrajeme. Jsem rád, že se tady utvořila dobrá parta a cítím z ní, že máme chuť vyhrávat a máme týmového ducha. Samozřejmě v čele s trenérem a naším vedoucím týmu, bez nich by to nešlo.
Sledujete tabulku střelců v okresním přeboru?
Byl jsem a pořád jsem soutěživý typ. Takže ano, kouknu, jak na tom kdo je. Bohužel mi to tam nepadá tak, jako dříve, kdy jsem měl o pár kilo méně (smích). Ale jsem rád za každý gól. Mám ještě jednu sázku s Očim (Peter Očipka), chybí mi pár gólů a sázku vyhraju (smích).
Jak jste vůbec začal s fotbalem?
Už v pěti letech mě dali rodiče na fotbal, táta nechyběl na žádném zápase a prožíval to se mnou úplně stejně. Párkrát jsem si po zápase v autě vyslechl, jak mi to nešlo (smích). Ale vím, že to vždy myslel dobře a chtěl, abych si z toho vzal to nejlepší.
Prozradíte, kde všude jste hrál?
Začal jsem hrát za FK Junior Děčín, kde jsem hrál až do mladšího dorostu. Pak jsem přestoupil do Teplic, kde jsem byl bohužel jen jednu sezónu. Po návratu jsem musel zhruba na rok a půl přestat hrát fotbal. Musel jsem na operaci srdce, která dopadla naštěstí dobře. Po ní jsem stihl ještě asi půl sezóny za dorost Junioru dorost. Následně jsem hrál za chlapy v Březinách a teď jsem v Unionu.
Vzpomenete si ještě na svoje první tréninky?
Spíš vzpomínám na to, kdo mě v mládí trénoval. Tito trenéři mi dali do fotbalového života spoustu rad a zkušeností. Jsem rád, že mě trénovali. Byl to pan Petríček, pan Smolík a pan Řehák.
Jste tedy aktuálně v Unionu spokojený?
Jsem rád, že tu můžu být. Už ani nevím, jak dlouho tady jsem. Snad osm let. Starší chlapi, co tu hráli, už odešli. Takže se tu vytvořila nová parta doplněna dorostenci. Máme tu teď takový dobrý mix - mladí, starší a pár veteránů (smích). Ale jsme parta s vítězným duchem a nikdy za žádného stavu to nevzdáváme, snažíme se nechat na hřišti úplně všechno. Děláme to i pro naše fanoušky v čele s Márou a jeho přítelkyní Karolínou, kteří dovedli další lidi a zápasy už mají i tu správnou atmosféru. Samozřejmě když se vyhraje, tak jsme hodně dobří i v naší klubové hospůdce, kde se zpívají někdy až nepublikovatelné chorály. Ale ten nejlepší, aby si lidi pamatovali, je Union Váálí. Takže jsem tu velice spokojený.
Je vám 31 let. Máte s fotbalem nějaké konkrétní plány?
Mám rád fotbal a budu ho mít rád do konce života. Když zdravíčko dovolí, budu hrát, dokud to půjde. A když už to nepůjde, chci u fotbalu zůstat. Chtěl bych být jednou trenérem.
Fandíte Spartě nebo Slavii?
Moje srdce je a bude navždy rudé, to správné Sparťanské!
Prozradíte čtenářům čím se živíte a co vás kromě fotbalu ještě baví?
Můžete mě potkávat ve vlaku jako vlakvedoucího a průvodčího na trase Děčín – Praha. Ve volném čase chodím rád na ryby. Je to nejlepší relax, který může být. Vypnout od starostí a povinností, být jen u vody v přírodě. A když se zadaří, tak i chytit nějakou tu rybu. Jinak s přítelkyní rádi jezdíme na výlety, letos v srpnu se nám narodí holčička. Tak budeme mít o příjemnou zábavu postaráno.
Načítám výsledky ...
Načítám tabulku ...
