„Pro mě je překvapivé, že jsem jich dal tolik. Nejsem vůbec ve formě, na kterou jsem zvyklý,“ poznamenal.

Dane, dal jste Verneřicím čtyři branky. Která byl nejhezčí?
Trefil jsem se po delší době z přímáku, takže určitě ten. Mám to i natočené, pěkně se na to kouká.

V tabulce jste na osmém místě, cíle vašeho týmu ale byly vyšší, ne?
Na podzim nám skončil Víťa Žák, takže jsme přišli o velmi zkušeného hráče. Jaro jsme tam odehráli s velmi mladým týmem. Jsem zklamaný, na druhou stranu je dobře, že ti mladí kluci hrají a sbírají tím zkušenosti. Navíc nás hodně, ale opravdu hodně trápí zakončení. Když nedáváme góly, nemůžeme vyhrávat. Věřím, že příští sezonu to bude lepší a my budeme hrát o nejvyšší příčky.

Vy jste zatím nastřílel 21 branek. Dobrý počin, ne?
Pro mě je překvapivé, že jsem jich dal tolik. Nejsem vůbec ve formě, na kterou jsem zvyklý.

Jaká je podle vás kvalita okresního přeboru?
Je vidět, že po covidové pauze nemá spousta hráčů natrénováno. Od toho se odvíjí kvalita jednotlivých zápasů.

Nastřílel jste už hromad gólů. Je nějaký, který je pro vás nejlepší?
Určitě. Je to ze sezony 2011/2012. Bylo to v I.A třídě, hráli jsme ve Šluknově. Bylo mi 17 let. Kousek za vápnem jsem vystřelil a trefil krásně pravý růžek. Je to na YouTube, rád se na to vždycky podívám.

K velkým střelcům patří branky, ale taky spálené šance. Na co si vzpomenete vy?
Je jasné, že se taky občas ukopnu. To zažije asi každý, kdo hraje fotbal. Je jedno, na jaké to je je úrovni. Na svou velkou šanci, kterou jsem nedal vzpomínám. Často to poslouchám od našeho předsedy Tomáše Kyrala. Šel jsem sám na brankáře, kterému jsem udělal kličku. Když už jsem byl v malém vápně, chtěl jsem míč placírkou v klidu kopnout do prázdné branky. No a hups, míč letěl kousek nad břevno (smích). Nedá se na to zapomenout, dneska se nad tím rádi zasmějeme.

Už jsme se bavili o covidové pauze. Byl pro vás návrat na fotbalové trávníky těžký?
Je to vše náročnější na pohyb. Kromě práce jsem se v covidové pauze prakticky nehýbal. Tréninky kvůli práci většinou nestíhám a hodně strádám.

Nezvykl jste si na volné víkendy?
Nezvykl. Fotbal hraji nějaký ten pátek, volné víkendy mi spíše vadily. Těšil jsem se, až budu zase moct běhat po trávníku. I když jsem si během té pauzy hodně odpočinul, to se musí nechat.

Vy máte syna, ne? Hraje taky fotbal?
Jasně, hraje u nás v Březinách. Je vidět, že ho to baví a něco v něm je. Samozřejmě mu dávám rady stejně, jako jsem je dostával od svého táty.

Jaká je podle vás budoucnost fotbalu v Březinách?
V Březinách se bude hrát fotbal vždy. Budoucnost našeho klubu není určitě v ohrožení. Máme strašně moc dětí, za to jsme tady velice rádi. Máme u nich trenérky, které to baví. Až obdivuji to, jaký počet dětí na tréninku vůbec zvládnou. Pokud se budeme bavit o A týmu, máme tam hodně mladé hráče. Třeba Pavel Cach, kterému je 15 let a stabilně nastupuje v základu. Budoucnost nevidím černě, naopak je o náš klub skvěle postaráno. Starají se tady o to úžasní lidé, vše funguje naprosto bez problémů.

Prozradíte čtenářům čím se živíte a co vás ještě v životě baví?
Pracuji v Německu v Deutsche post DHL v balíkovém centru, kde vykládáme a nebo nakládáme balíky. Když si to tak vezmu, tak jsem vlastně v práci nebo spím a nebo jsem na hřišti. Jiný koníček krom fotbalu nemám. Ale pivko s kamarády si rád dám.

Letošní mistrovství světa ve fotbale se bude hrát před Vánoci v Kataru. Nevadí vám to?
Popravdě mě to nijak netrápí. Nekoukám na to, kde nebo kdy se bude hrát. Ale samozřejmě se budu dívat.