Je rozhodčím a zároveň i aktivním fotbalistou. Jakub Hejl píská okresní a krajské fotbalové soutěže, navíc kope III. třídu za Dolní Podluží. Přiznává, že ve fotbalové pauze hodně zlenivěl, přesto si na zahradě najde čas na zajímavou aktivitu.

„Před domem máme louku a branky, takže si s přítelkyní hrajeme občas jeden na jednoho. Občas si zaleze do kysny a chytá,“ zasmál se Jakub Hejl.

Kolik let se věnujete kariéře rozhodčího?
Pískání se věnuji zhruba 11 let, už v dětství jsem snil o tom, být rozhodčím.  

Jaký největší zápas, na který jste hrdý, jste pískal?
Nevím, zda jsem opravdu hrdý. Pohledný zápas, který se mi povedl, bylo utkání Jiřetína pod Jedlovou proti Krásné Lípě. Domácí vyhráli 4:2. Mám takový dojem, že už je to nějaký pátek, asi tak 4 roky zpátky.

Marek Smutný v dresu klubu FK Jílové, který hraje krajský přebor.
Chtěl střílet góly jako táta. Koupili mu ale rukavice a zakotvil v brance

Sudí bývají terčem nadávek či vtipů, dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál?
Jedna by se určitě našla. Pískal jsem ve Varnsdorfu zápas dorostu a domácí trenér byl názoru, že jsem neodpískal faul na jeho svěřence. V přátelském duchu na mě zakřičel: „Hej rozhodčí, kup si kapky do očí." To mě rozesmálo.

Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek. Podělíte se o nějakou zvlášť povedenou?
To máte pravdu, zažil jsem jich hodně, ale bohužel se s vámi nemohu podělit. Proč? Protože si pořádně nepamatuji nic vcelku. Takže ani nebudu začínat.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Co k tomu všemu říkáte?
Abych pravdu řekl, tak to vůbec nesleduji, nezajímám se o to. Maximálně jen to, co slyším z médií.

Vy jste také aktivní fotbalista. Jak to skloubíte s profesí rozhodčího?
Hraji tu nejnižší soutěž za FK Dolní Podluží. Dá se to nějak skloubit dohromady. Záleží na každém, kdo píská a hraje fotbal, co bude prioritou. Zda dá přednost rozhodčímu, nebo fotbalu. Já dávám více pískání, ale časem se to třeba může změnit, to je ve hvězdách.

Jan Horáček v dresu FK Jílové.
Táta byl jako trenér přísnější. Vím, že to myslel dobře, usmívá se Horáček

Jaké další ambice máte na poli rozhodčího?
To je dobrá otázka. Tím, že jsem to zmínil v předchozí odpovědi, tak sám nevím, kam až se mi to povede dotáhnout. Kdyby se třeba podařila ta divize, tak bych byl rád. Ale kdo ví, co se stane.

Od října se zastavily nižší fotbalové soutěže. Jak moc vám fotbal chybí? 
Díky tomu, jaká je situace, tak jsem dost zlenivěl. Pařím spíše FIFU na konzoli, ale tím, že máme před domem louku a branky, tak si s přítelkyní zahrajeme občas jeden na jednoho. Někdy si zaleze do kysny a chytá (smích).

Věříte, že se letošní ročník ještě nějakým způsobem dohraje?
Ne. Myslím si, že budeme rádi, zda se vůbec začne letos na podzim.

Jak zvládáte aktuální situaci plnou zákazů, opatření a omezení pohybu?
Výborně, skoro nic nedělám (smích). Jen práce a čas strávený s rodinou. Nic víc mi nechybí.