Chuť by byla, ale čas prostě nezastavíte. Fotbalový klub v Dolních Habarticích se na začátku října loučil se svou legendou.Poslední fotbalový zápas ve své dlouhé kariéře totiž odehrál Václav Mysliveček. Ten strávil v dresu Habartic dlouhých 37 let.

„Poslední zápas byl parádní. Vyhráli jsme, odehrál jsem 85. minut. Byla tam rodina, posedělo se. Akorát druhý den jsem byl pěkně rozlámanej,“ říká s úsměvem Mysliveček, který letos oslavil 57. narozeniny.

Můžete prozradit, proč jste se rozhodl ukončit aktivní fotbalovou kariéru?
Je mi 57 let, po zápase už mě všechno bolí. Hlavně nohy. Fotbal hraji vlastně padesát let, už to asi bylo na pořadu dne. Chuť? Ta by asi ještě byla. Samozřejmě chodím za gardu, tam je to pohodlnější. Nejhorší bylo, že třetí třída se hraje i v neděli. V pondělí chodím do práce a bylo to znát. Mohl bych hrát už jenom soboty a pak mít den volna.

Váš poslední zápas jste odehrál na začátku října v rámci pátého kola. Proč takhle uprostřed sezóny?
Je pravda, že jsem se rozhodl ze dne na den. Manželka tomu ani nevěřila, syn Venca, který taky kope, z toho byl trochu přepadlý. Nechtěl jsem čekat na konec podzimu, to by už byla zima. Takhle jsme hráli ve dvanáct, počasí nám přálo, mohli jsme potom krásně posedět.

Dominik Konfršt.
Střelec Konfršt: Dolní Habartice? Tým a kluci jsou jako rodina

Porazili jste Rybniště 6:1, to bylo tedy krásné loučení, ne?
Určitě, jsem rád, že jsme vyhráli. Odehrál jsem 85. minut. Celá rodina se přišla podívat, po zápase jsme pěkně poseděli, bylo to moc fajn. S klukama jsme se ještě domluvili, že na jaře spácháme nějaký přátelský zápas proti bývalým hráčům Habartic. Pak zase pěkně posedíme.

Vy jste hrál celý život v Dolních Habarticích?
Ne. S fotbalem jsem začal v sedmi letech v sousedních Markvarticích. Tam jsem kopal do dvaceti, pak jsem teprve přešel do Dolních Habartic. Jinde jsem nehrál.

Takže sedí titul „Habartická legenda“?
No, tak asi jo (smích).

S fotbalem jste prožil půl století. Co byl váš nejlepší a nejhorší zážitek?
Tak nejlepším zážitkem byl asi zápas proti Boleticím, tehdy jsem jim nastřílel sedm branek. A nejhorší? Utkání v Krásné Lípě, šel jsem do souboje a dostal pecku do hlavy. Omdlel jsem, manželka z toho zrovna nebyla dvakrát nadšená.

KOPANÁ - ilustrační foto.
Mladý střelec Unionu Milan Kotlár by rád hrál ligu za Slavii

Budete se nějak angažovat ve fotbale v Dolních Habarticích?
Teď vám to neřeknu. Mám dva syny, jeden z nich postavil barák, druhý potřebuje pomoct. Takže teď budu mít soboty a neděle nacpané. Chci se věnovat rodině a pokusit se alespoň něco málo dohnat. Když jsem byl mladší a hrával fotbal, narodila se nám dvojčata. Já byl o víkendu na fotbale, manželka musela hlídat. Trochu mi to vyčítá, ale dá se to vydržet (smích).

V jaké kondici je podle vás fotbal v Habarticích?
Tak myslím si, že na třetí třídu je tady dobrý tým. Jsou tady mladí, uvidíme, jak dlouho se tady udrží. Hrávali jsem okresní přebor, tým byl ale starší a nechtěli jsme někde dostávat deset branek. Nejnižší soutěž byla ideální. Teď se to ale doplnilo, tak proč by se nemohli zase poprat o postup.

Říkal jste, že máte dva syny. Hrají oba fotbal?
Když byli malí, trénoval jsem je. U fotbalu ale zůstal jenom Venca, kope ve Skalici. Kuba dal přednost počítači. To je v současnosti pro mladé úplná pohroma.

Je pravda, že mladí kluci o fotbal moc zájem nemají.
Troufnu si říct, že kdyby skončili staří pardálové, tak polovina klubů nebude hrát. Kdysi byli jenom hasiči a fotbal. Teď máte hromadu jiných sportů, hodně frčí florbal. Stane se, že na toho mladého houknete a jim se to nelíbí. Těžko říct, jak to bude s fotbalem dál.

Dáte současným hráčům recept na fotbalovou dlouhověkost?
Je potřeba se hýbat, trénovat a hlavně vám musí držet zdravíčko. Důležité také je, abyste ten fotbal měli rádi. Hodně mladých na něj chodí jenom z povinnosti.