Jako rozhodčí působil už ve třech okresech. Po Ústí nad Labem a Litoměřicích teď rozhoduje fotbalové zápasy na Děčínsku. Pískal také futsal, v krajském městě. Nesouhlasil s vedením ústeckého futsalu.

Miloslav Sýs lituje, že si kvůli covidu na Děčínsku zatím moc nezapískal. Jaké má cíle na poli rozhodčího? „Mám rád postupné výzvy. Takže teď bych se rád dostal na krajskou listinu rozhodčích,“ má jasno rodák z Chřibské, který aktuálně bydlí v Litoměřicích.

Co vás vůbec vedlo k tomu, abyste se stal rozhodčím?
K pískání jsem se dostal jako slepý k houslím. Jeli jsme na zápas v dorostenecké soutěži, tehdy byl nominován jenom jeden rozhodčí. Já začínal na lavičce, trenér mě dal mávat a nějak mě to chytlo. Díky tomu jsem se přihlásil na Okresní fotbalový svaz v Ústí nad Labem, kde jsem s pískáním začínal.

Dokážete ze všech zápasů, co jste pískal, vybrat ten nejdůležitější, který jste rozhodoval?
Těch zápasů, kterých si cením, by bylo určitě víc. Jeden z nich bylo utkání mezi Litoměřickem a Baníkem Souš. Byl to sice přátelák, ale oba týmy to měly jako generálku na mistrovské zápasy. Dále nesmím zapomenout na utkání Roudnice nad Labem – Libotenice. Bylo to na podzim 2018, oba celky v té době byly bez porážky.

Sudí bývají terčem nadávek či vtipů, dříve se na sudí křičelo například soudce je mrkev či mlha. Dnes je to jiné… Jaký pokřik na vaši adresu vás nejvíc rozesmál?
Snažím se diváky nevnímat. Když už něco zaslechnu, tak většinou jako asistent na lajně. Mávnu ofsajd a diváci stejně křičí – „pořiď si brýle, když to nevidíš.“

Aktuálně pískáte pod hlavičkou OFS Děčín. Jakou úroveň mají tamní okresní soutěže?
Fotbal na Děčínsku zatím poznávám. Pískám tady rok a to se skoro nehrálo… ´Mám za sebou pár zápasů, musím uznat, že pár týmů, jako Horní Podluží, Březiny nebo Malšovice, mají určitě velkou fotbalovou kvalitu.

Jestli se nepletu, tak jste v Ústí nad Labem pískal i futsal, ne?
Futsal už nepískám z důvodu nesouhlasu s vedením futsalu v Ústí nad Labem. Když jsem pískal oba sporty, bavila mě více role fotbalového rozhodčího.

Proč jste vlastně přešel do sousedního okresu?
Hlavním důvodem bylo stěhování. Vyzkoušel jsem pískání ve třech okresech a musím uznat, že vedené fotbalu je suverénně nejlepší v Děčíně. Je vidět, že to tady lidi dělají srdcem a z lásky k fotbalu.

Vzpomenete na nejbláznivější zápas, který jste rozhodoval?
Když jsem si přečetl tuhle otázku, tak jsem se musel začít smát. Nejbláznivější utkání byl pro mě zápas Trmice – Sebuzín. Byl to zápas plný zvratů, krásných gólů. Musel jsem tehdy dát pět červených karet.

Určitě jste při utkáních zažil nespočet humorných historek. Podělte se o nějakou zvlášť povedenou.
To bylo ještě za dob pískání na Ústecku. Zakoukal jsem se do hry jako rozhodčí tak moc, že jsem si nevšiml, že na mě letí míč, který mě trefil na pozici asistenta. Míč se odrazil zpátky do hřiště a málem z toho byl gól. Jinak humorných situací na okresních zápasech je fakt hodně. Často jde o nefotbalovost některých jedinců.

Máte v paměti nějaké nevšední červené karty, které jste musel udělit?
Než se člověk vypískal, tak byly začátky docela těžké. Asi nejkurióznější červenou jsem udělil po vstřelení gólu a sundání trička. Následovala druhá žlutá a vyloučení.  Pak jsem velmi brzy dával hráči dvakrát žlutou za držení soupeře. Teď vím, že jsem to mohl řešit domluvou.  

Nemusel jste ze zápasu odstoupit kvůli zranění?
Jako rozhodčí naštěstí ne! Jako hráči se mi stalo, že pro mě musela sanitka, když jsem jsi v souboji poranil meniskus. Poté mě čekala operace a rehabilitace.

Na rozhodčí je v této době po kauze Romana Berbra nahlíženo v negativním světle. Váš názor?
Můj názor je takový, že by si měl každý rozhodčí sáhnout do svědomí. Neměl by pískat, jak je mu nařízeno z vyšších sfér. Někteří rozhodčí nemají v lize co dělat. Dělají špatný dojem na mladé rozhodčí, kteří je mají za vzory. Uvidíme, co změní nové vedení ve FAČR.

Hrával jste někde jako aktivní fotbalista?
Ano. S fotbalem jsem začínal v Chřibská, kde jsem vyrůstal. Poté přišlo stěhování a já začal cestovat týmy. Delší zastávky byly v ASK Lovosice a FK Litoměřicko.

Máte na poli rozhodčího nějaké větší ambice?
Jsem typ člověka, co si dává postupné výzvy. Takže teď bych se rád dostal na listinu krajských rozhodčích. Pak se uvidí.

Prozradíte čtenářům něco ze svého soukromí?
Pocházím z Chřibské, kde jsem vyrůstal. Nyní bydlím v Litoměřicích, je mi 28 let a pracuji na železnici u soukromého dopravce jako vedoucí posunu.

Od října se zastavily nižší fotbalové soutěže, je jasné, že už se nerozjedou. Jak moc vám fotbal chybí? Jak jste zvládal covidovou situaci plnou zákazů, opatření a omezení pohybu?
Fotbal mi chybí hodně, jako všem, kdo má tuhle krásnou hru rád. Situaci jsem zvládal dobře, práce byla, zdraví sloužilo. Některé rozhodnutí vlády se mi nelíbila, ale musel jsem je respektovat. Uvidíme, co nám přinese nová sezona.

Vypadá to, že chcete dodat něco na závěr. Tak do toho.
Na závěr bych chtěl popřát do nové sezóny všem rozhodčím dobrou píšťalku, super praporky a zdraví do sezony, která se snad na podzim rozjede v normálním režimu.