„Pokud bude šance, tak chceme postoupit do krajského přeboru. Ale pokud se to nepovede, svět se nezboří,“ usmívá se Petr Voříšek, kouč Děčína.
Petře, druhé místo po podzimní části je pro Děčín určitě super. Jak to hodnotíte?
Za mě spokojenost. Myslím si, že se v Děčíně začínají dít hezké věci. Konečně se nám povedl postup do I.A třídy. A teď je tady šance na další postup. Jasně říkám, že bychom se rádi posunuli do krajského přeboru. Ale je to jenom půlka sezony. Uvidíme, co bude na jaře. O ten postup se ale chceme porvat.
Přitom začátek soutěže nebyl zrovna ideální. Po dvou porážkách v Ervěnicích a v Modré jste byli ve středu tabulky…
Upřímně, hrajeme to s klukama, kteří vyšli z dorostu. Nemají zkušenosti, nemáme tolik rozdílových hráčů. Kluci se pořád učí. Klobouk dolů, jak se k tomu postavili. Tu I.A třídu hrají skvěle. Daří se nám, jsme na vlně. Využili jsme toho posledního postupu. Máme tady neskutečnou partu, která se vytvořila po příchodu Martina Fejfara. Daří se, snad nám to vydrží. Chtěl bych také poděkovat našim dorostencům, kteří nám na podzim hodně a dobře pomáhali.
Pro týmovou partu je asi fajn, že hráči jsou si věkově hodně blízcí, je to tak?
Stalo se tady něco, co tady před tím nebylo. Tým se stmelil, kluci se setkávají i mimo hřiště. Jsou společně koukat na basket nebo na hokej. To tady prostě nebývalo. Kluci se znají a vědí, co od těch druhých můžou čekat.
Abychom jenom nechválili. Určitě je hodně věcí, co byste rád v jarní části zlepšil, viďte?
Těch je opravdu hodně. Rád bych, kdybychom tým posílili o dva rozdílové hráče. Chtělo by to více zkušeností. Ale je to v našem okrese těžké, někoho takové sehnat. Hráči se do Děčína prostě nehrnou. Je to škoda, mělo by to být nastavené obráceně. Měl by být v Děčíně jeden klub, kde by se hrála vyšší soutěže a hráči by se stahovali právě sem. Zase nechceme přivést nějaké hráče, kterým budeme platit. To by bylo vůči klukům, kteří tady na podzim vybojovali druhé místo, hodně nefér. Pokud se neposílí, nic s tím neudělám. Tým máme charakterově skvělý, v tuhle chvíli kluci mají na to, si krajský přebor vykopat.
Když už mluvíme o tom kádru. Budou tam nějaké změny?
Všichni by měli zůstat. Problém je v docházce. Tenhle nemůže kvůli práci, tři jsou na školách v Liberci. Naštěstí to jádro funguje. Je to hodně o trénování, minimálně 15 lidí na tréninku, aby se to někam posunulo. Jde nám o jednu společnou věc. Chceme, aby se v Děčíně chodilo na pivo, párek a kvalitní fotbal.
Zmínil jste několikrát stopera Martina Fejfara. Zatím do týmu přináší to, co jste od něj očekávali, ne?
Martin zažil ještě tu starou školu, je nějak vychovaný a snaží se to přenést na ostatní. Kluci za ním jdou. Ale jak jsem řekl, není to o jednom hráči, je to o té bandě.
Jak na vás zapůsobila úroveň I.A třídy?
Pokud bych to měl srovnat s I.B třídou, tak prvních osm týmů je jiných, vyrovnaných. Dva jsou jinde. Je to Bílina, které se na konci nedařilo a také Proboštov. Dojem na mě udělalo Nové Sedlo. Jsou tady týmy, kde jsou kluci, kteří hráli divizi nebo třetí ligu. Je to rozhodně kvalitní soutěž.
Kdy vám startuje zimní příprava?
Musím tady pochválit pana Tyla (šéf klubu), který se v tomhle ohledu hodně snaží. Začneme v půli ledna, máme tam soustředění a šest přípravných zápasů (Litvínov, Vilémov, Česká Kamenice, Nový Bor, Lokomotiva Česká Lípa a Skalice u České Lípy). Příprava bude tvrdá, zaměříme se na sílu, abychom pak mohli zvednout nad hlavu pohár za první místo.
No, kvalitní zimní příprava, může nést na jaře ovoce…
Je potřeba, aby kluci chodili na tréninky. Máme v týdnu hned tři. Je potřeba mít zpětnou vazbu, aby to kluky bavilo a sami si pak řekli. Tohle nás baví, rádi chodíme trénovat. My chceme hrát fotbal, nechceme to hrát jenom na výsledek. Pokud se tenhle rok nepostoupí, svět se nezboří, zkusíme to příště. Naší filozofie je jasné, chceme hrát hezký fotbal pro diváky.
Vnímáte větší divácký zájem o děčínský fotbal?
Je to znát, ale žádný velký boom to není. Lidi si musí zvyknout. I.A třída má zvuk, zájem by měli mít diváci, město a sponzoři. To je důležité, abychom se posunuli dál. Více lidí samozřejmě chodí na Městský stadion, když hrajeme na přírodní trávě u zimního stadionu, je to horší. Jen škoda, že u nádraží nemáme taky přírodní trávu. Nedá se nic dělat. Všechno to chce čas, my se snažíme děčínskému fotbalu dělat dobrou reklamu. A o něm se v Děčíně zase více mluví.
Jak vy si užíváte pozici trenéra?
Je to pro mě vysoká škola, zkušenost do budoucna. To jsou věci k nezaplacení. Ale není to vůbec o mě, vše je o hráčích, jak oni chtějí.
Nedávno jste byl ještě pro drtivou většinu kluků spoluhráč, teď je trénujete. Změnil se nějak váš vztah?
Nezměnil, já jsem s nimi pořád na stejné vlně. Užívám si to, připadám si pořád jako mladý, když jsem pořád s klukama.
Takže už vás hraní na hřišti nebaví?
Vůbec mě to neláká, absolutně ne. Odehrál jsem si svoje, měl jsem štěstí, že jsem vydržel tak dlouho. Nechci si zbytečně na něco hrát. Triko propotím na hokeji. Já budu rád, když si kluci vezmou něco, co se jim snažím na trénincích předat.
Co byste popřál lidem do roku 2023?
Hlavně zdravíčko, od toho se pak všechno odvíjí. Ze sportovního hlediska bych si přál, aby se v Děčíně dařilo basketu, hokeji. Prostě všem děčínským sportům. Ať jsme zase maličko pyšní. O tom to pak je, aby lidi více chodili na sport a užívali si, jako dříve.
