Její kapitán a stoper Martin Fejfar (22) patří neodmyslitelně do základní sestavy. Na hřišti se potkává s bratrem Tomášem, šéfem fotbalu v Modré je navíc jeho děda Ladislav Michalec. „Náš vztah je specifický. Člověk musí tak nějak rozlišovat, kdy mluví se svým dědou a kdy se svým fotbalovým šéfem,“ prozradil sympatický fotbalista.

Martine, po devíti kolech držíte střed tabulky. Takže zatím jste asi v kabině spokojení, ne?

Před začátkem sezóny jsme si dali za cíl hrát výraznější roli, než je boj o záchranu. Držíme se ve středu tabulky, což není špatné, ale vždycky je co zlepšovat.

Když jste byl mladší, hrál jste i v Ústí. Ale pak jste se zase vrátil do Modré. Proč?

Je to tak, do Ústí jsem odešel z Modré ve starších žácích, nicméně stále jsem hrál na střídavý start v Ústí i za Modrou. Bohužel jsem ve starším dorostu prodělal dvě vážnější zranění a nemoc. Poté jsem přestoupil zpět do Modré, kde už zasahuji do sedmé sezony. Jsem tady prostě doma.

V týmu hraje také váš bratr Tomáš. To máte k sobě určitě hodně blízko…

S Tomem jsme prakticky vyrostli v Modré na hřišti, fotbal nás doprovázel celý život. Oba rodiče hráli za Modrou, děda klub vede, takže k Modré máme velký vztah. Myslím si, že na hřišti je to hodně znát. Dost zápasy prožíváme, ale i tak spolu na hřišti vycházíme. Mimo něj se bavíme samozřejmě i o jiných věcech, než o fotbale, nicméně fotbal řešíme takřka denně.

Tým Modré je specifický, moc odchovanců v něm nenajdeme. Máte v kabině dobrou partu?

Je pravda, že rodák z Modré je pouze Vojta Šotola, ale myslím si, že mluvím za všechny, když řeknu, že ano. Máme sice kluky z Děčína, Ústí, Teplic, Prahy a de facto vlastně i z Nigérie. Všichni spolu ale dobře vycházíme, což se odráží i na aktuálních výsledcích.

Hrajete na pozici stopera, navíc jste kapitánem. Není toho na vás ve vašem věku moc?

Pokud má člověk vedle sebe kluky, na které se může spolehnout, hraje se pak velmi snadno. To, že dělám kapitána, beru jako velkou důvěru spoluhráčů, kteří si mě vybrali a já se je snažím nezklamat.

V klubu je ale další člověk, se kterým máte blízký příbuzenský vztah. Šéfem Modré je Ladislav Michalec, který je vaším dědou. Jak spolu vycházíte?

Náš vztah je dost specifický. Člověk musí tak nějak rozlišovat, kdy mluví se svým dědou a kdy se svým fotbalovým šéfem. Ladislava Michalce bych popsal jako člověka, který ví co chce a jde si za tím. Většina lidí ho zná jen jako funkcionáře, který dělá maximum pro svůj klub a to se prostě každému nelíbí. Ale nevím o nikom, kdo toho obětoval pro fotbal tolik, jako on. Stačí se přijít podívat na fotbal do Modré a porovnat si jak vypadá areál dnes a jak to tam vypadalo třeba před patnácti lety.

Jaká je podle vás budoucnost fotbalu v Modré. Není tajemstvím, že jsou velké problémy s fotbalovou mládeží…

S mládeží je problém všude, to není nic nového. Ale i přes to má Modrá tým starších žáků, mladších žáků a mladších přípravek. Bohužel v dnešní době většina hráčů končí v dorosteneckém věku. Jak bude fotbal v Modré vypadat v budoucnu si netroufám odhadovat. Nicméně věřím, že se bude hrát pořád. Zázemí, jaké máme, by mohly závidět i některé druholigové týmy a tak by byla škoda, aby fotbal v Modré zanikl.

A vy máte nějaké konkrétní fotbalové cíle?

Mým osobním fotbalovým cílem je hrát co nejdéle a pokud možno zdravý. Pokud by se mi tohle splnilo, byl bych spokojený.