Kliknutím zvětšíte
„Od klubu mě to prostě zamrzelo,“ zavzpomínal 29Letý fotbalista. Vaněk se dal zdravotně do kupy a přešel o tři soutěže níž. Zakotvil totiž v kabině Jiskry Modrá, která kope krajský přebor a svým hráčům nabízí velmi dobré zázemí.
Můžete čtenářům prozradit, kdy jste se poprvé seznámil se zeleným trávníkem?
První krok k fotbalu jsem udělal v Březinách. Samozřejmě mě k němu dotáhl můj otec. Jak jinak (úsměv). Z Březin jsem odešel do děčínského Junioru, z Děčína pak následoval přechod do Teplic.
Přes Roudnici jste se v roce 2013 dostal do Ústí nad Labem. Tam jste strávil pět let. Jaké to bylo?
Byly to fajn časy. Občas jsme hráli nahoře, občas zase dole. To je ve fotbale běžné. Ale je pravda, že v paměti mi zůstal pohárový zápase, ve kterém jsme porazili pražskou Slavii.
Po ústeckém angažmá přišel „sešup“ do krajského přeboru, když jste začal hrát v Modré. Proč takové rozhodnutí?
Proč? Za Ústí jsem hrál pět let. Přišlo období, když mi končila smlouva. Půl rok před koncem jsem laboroval s achilovkami. Přesto jsem nastupoval do zápasu. Na hřišti mě potřebovali, takže jsem dostával pravidelné injekce, abych ty achilovky necítil. Došlo to až k tomu, že se ta bolest nedala vydržet, takže jsem poslední dva zápasy strávil na tribuně.
Jasně. Takže konec smlouvy a zraněný hráč…to k sobě moc nejde.
Vedení mi řeklo, že nebude podepisovat zraněného hráče. Takže jsem si sbalil pár švestek, poděkoval a odešel. Asi neviděli, že jsem hrál v bolestech skoro půl sezóny a riskoval horší zranění. Teď už je to jedno. Jen mě to od klubu mrzelo. To je asi vše, co k tomu dodám.
Pak přišel návrat na Děčínsko, konkrétně do Modré. Jak to bylo?
Zavolal mi vedoucí Modré, pan Michalec. Ptal se, jak na tom jsem a že by mě rád viděl ve svém týmu. Nastínil jsem, jak to všechno je. Chtěl jsem, ale byl jsem zraněný, takže musel počkat, až se uzdravím. On počkal. Dokonce mi domluvil doktora v Praze, který se na mě podíval. Léčba trvala necelé dva měsíce. Po klidovém režimu jsem pak zlehka běhal na hřišti. Po dvou týdnech jsem zkusil zápas. Achilovky trochu bolely, ale zvládl jsem to celé a nožky držely (smích).
Vy jste si ale ještě odskočil do Německa. Kde jste hrál?
V Německu jsem se dostal do čtvrté ligy v klubu Neugersdorf. Hrálo se po padáka, ale nakonec jsme se zachránili. Paradoxem je, že majitel to tak nechtěl a šlo se o soutěž níž. Mě se pak nevyplatilo, abych tam dál zůstával.
Bylo tam lepší zázemí, než třeba právě v Modré?
Zázemí? Nic moc, v Modré je lepší (smích). Byla tam ale jiná mentalita lidí. Fotbal tam jinak prožívají. Na čtvrtou ligu tam chodili o přes pět tisíc lidí. U nás to byla tak druhá, nebo třetí liga. Chtěl jsem zkusit něco na vyšší úrovni, vydrželo mi to půl roku (smích).
Nepřišla nějaká nabídka z jiného klubu?
Nepřišla. Jak nemáte agenta, tak se nikam vlastně nedostanete. Zkoušel jsem to na vlastní pěst, bohužel se to nepodařilo.
Modrá je známá tím, že nabízí svým hráčům opravdu dobré zázemí. Jste v tomto ohledu spokojený?
Na to, že hrajeme v Modré krajský přebor, tak je tady suprové zázemí. Tohle nemají pomalu ani ve druhé lize. Jediné, co tady chybí, je umělá tráva. Pak to tady bude fakt TOP. Nemáme oficiálně trenéra. Ale věřte, že trenérů je tam opravdu hodně (smích).
Máte ještě nějaké fotbalové ambice, nebo vám Modrá vyhovuje?
Já jsem v Modré spokojený, je tam dobrá parta, krásné zázemí. Ambice nemám. To jsem kdysi zkoušel, ale už jsem se smířil s tím, že fotbalové úspěchy mám za sebou.
Prozradíte, co vás živí?
Řeknu to takhle. Už se neživím nohama, ale rukama (smích).
Budete konkrétní?
Pracuji v jedné firmě jako montážník kuchyní.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
