Hrát fotbal ve výběžku je pro něj ideální volbou. Hlavně kvůli zaměstnání v zahraničí. Prošel už několik klubů, chytal ve Varnsdorfu, Jiříkově, Vilémově, nebo Rumburku. Právě rumburská kabina je teď jeho domovskou. Tomáš Hadar (29 let) s úsměvem přiznává, že brankáři jsou tak trochu divná a specifická skupina.

„Když se občas podívám zpětně na svoje vystupování na hřišti, tak mi nezbývá než souhlasit. Nikdo se jen tak dobrovolně nenechá trefovat míčem,“ zasmál se Hadar, který má doma přítelkyni a 14měsíční dcerku.

Tomáši, od října stojí amatérské fotbalové soutěže. Jak to nesete?
Upřímně? Nesu to docela špatně. Má to ale i jednu výhodu. Sbírám plusové body u přítelkyně a dcerky. Teď s nimi můžu trávit celé víkendy.

Věříte, že si do léta ještě zahrajete nějaký zápas?
Rád bych tomu věřil. Když ale vidím, jak to naše vláda řeší, tak nejsem zrovna optimista. Doufám, že stihneme dohrát alespoň tu podzimní část.

Kdy jste vůbec začal s fotbalem?
Začal jsem v šesti letech ve Varnsdorfu. Na první trénink mě tehdy přivedl můj táta.

Jak jste se dostal k brankářským rukavicím?
Nejdřív jsem si to chtěl jenom vyzkoušet. Potom mě ale pan trenér Minařík přesvědčil o tom, že by mi chytání mohlo docela jít. Tak už jsem z toho zůstal.

Fotbalově se držíte v klubech, které patří pod výběžek. Nebyly nabídky z jiného regionu?
Nějaké nabídky určitě byly. Jenže už osm let pracuji v zahraničí, takže výběžek je pro mě z hlediska času ideální.

Vy jste chytal ve Varnsdorfu, Vilémově, Jiříkově. Teď jste v Rumburku. Kde to bylo nejlepší?
Všechny týmy, které jste uvedl, mi něco daly. Varnsdorf mě fotbalově vychoval, Jiříkov mi zase vrátil chuť do fotbalu. Ale nejlepší parta byla v Rumburku, když tam trénovali trenéři Rákosník a Dužárem.

Poměrně často se říká, že brankáři jsou svým způsobem specifická a tak trochu podivná skupina. Souhlasíte?
Když se občas zpětně podívám na svoje vystupování na hřišti, tak mi nezbývá než souhlasit. Nikdo se jen tak dobrovolně nenechá trefovat míčem (smích).

Bude Rumburk vaše cílová fotbalová stanice?
Dokud do budu časově stíhat a budu mít kvalitu, chci chytat v Rumburku. Když se ale zamyslím, že někdy v budoucnu by mohla být má cílová stanice ve Starých Křečanech. Tam by mě to asi neodpustili (smích).

Když se ohlédnete, nedalo se z vaší kariéry vytěžit přeci jen trochu víc?
Určitě se dalo vytěžit víc z několika absolvovaných příprav v druholigovém Varnsdorfu. Ale už osm let nemůžu kvůli práci v týdnu trénovat. Od té doby jsem od nějakých fotbalových cílů prostě musel ustoupit.

Je hezké, že vás fotbal stále baví. Přesto na amatérské úrovni kopaná v poslední době jenom přežívá…
Bohužel musím souhlasit. Amatérský fotbal určitě upadá. Největší problém je v tom, že chybí mladší hráči. Když už přijdou do „chlapů“, tak jim trvá poměrně dlouhou, než si zvyknou.

Co vůbec děláte v době opatření, zákazů a omezení pohybu?
Mám doma 14měsíční dcerku, takže mám o zábavu postaráno.

Vidíte vůbec nějaký důvod, proč nepovolit dětem alespoň nějaký venkovní trénink?
Rozhodně žádný důvod nevidím. Trénování v malých skupinkách by určitě nikomu neublížilo. Strašně rád bych šel zase trénovat s mou brankářskou skupinou. Tenhle výpadek je strašně ovlivní a budeme začínat zase od začátku.

Koho představím příště? Filip Vait - FK Junior Děčín!