„Co by řekl? To by asi nešlo publikovat. Dobře, slušně by mi řekl, že jsem se asi zbláznil,“ zasmál se 29letý Plaček, který se nedávno vžil do role otce.

Honzo, prozradil jste, že jste měl možnost kopat penalty. Kdy se to přihodilo?
Za poslední dobu jsem kopal vlastně třikrát. Poprvé ještě v Jílovém, ale to jsem hrál v útoku. Pak už za Dobkovice z pozice brankáře. To byla mimořádná situace, kdy jsme vedli 7:1. Letos to bylo při penaltovém rozstřelu v Chabařovicích. Ani jednu penaltu jsem nechytil, takže jsem šel kopnout tu rozhodující, abych na tom měl podíl. Všechny penalty jsem proměnil, mám tedy stoprocentní bilanci (smích).

Byl jste před samotnou penaltou nervózní?
Nervózní jsem nikdy nebyl. Na všechny penalty jsem šel dobrovolně a věřil si. Kdybych si nevěřil, tak bych se tam vůbec necpal. Jak jsem je kopl? To si nechám pro sebe, kdyby to náhodou četl nějaký brankář, proti kterému bych v budoucnu tu penaltu třeba kopal.

Pojďme k tomu rozstřelu v Chabařovicích. Šel jste tedy kvůli tomu, že jste žádný pokus nechytil?
Přesně tak. V tom zápase jsem chtěl urvat ten bod navíc a rozhodnout o tom v bráně. Jenže ze čtyř penalt jsem ani jednu nechytil. Řekl jsem si, že prostě rozhodnu jako střelec (smích). To se podařilo.

Kopal jste penalty v mládežnických kategoriích?
Uff, konkrétně už si nevzpomenu. Ale možná jako nejmladší elév, když jsem začínal v útoku.

Je výhodou, když si míč na značku pokutového kopu postaví brankář?
Může to být výhoda i nevýhoda. Výhoda to je v tom, že brankář ví, jakým způsobem může uvažovat ten druhý. Tím pádem podle toho můžete tu penaltu kopnout.

A ta nevýhoda?
Ta může spočívat v tom, že spousta brankářů, zvláště na amatérské úrovni, nemá dobrou kopací techniku. Penalta tak může skončit hodně špatným způsobem.

Třeba jako v seriálu Okresní přebor v podání Jakuba Koháka. Hádám, že tenhle díl jste určitě viděl.
Seriál samozřejmě dobře znám, dokonce bych řekl, že je můj neoblíbenější. Jsem rád, že kromě fotbalistů oslovil i veřejnost, která fotbal moc nesleduje. Tuhle epizodu mám hodně rád. Samozřejmě jsem si případ Jakuba Koháka z pohledu brankáře přirovnával k sobě. Rozhodně bych takhle dopadnout nechtěl. (smích).

Kdo má podle vás výhodu? Střelec nebo brankář?
Určitě střelec, který má spoustu možností, jak penaltu kopnout, aby brankář prostě neměl šanci. Pro nás brankáře se může sejít více faktorů. Je to víceméně a hlavně o štěstí. Jak praví známé pořekadlo - penalta se nedá chytit, jen špatně kopnout. Pro mě osobně jsou penalty vždy velkou výzvou a jsem fakt moc rád, když se mi podaří nějakou chytit.

V minulosti zahrával penalty i trestné kopy paraguajský brankář José Luis Chilavert. Myslíte si, že by měli být současní brankáři jako právě Chilavert?
Ještě bych doplnil jméno Rogerio Ceni. Brazilský brankář, který skončil teprve nedávno. I on kopal penalty i trestňáky. Osobně si myslím, že trestňáky by měli určitě kopat hráči. U penalt na to nemám jednoznačný názor. Pokud je v týmu brankář, který promění 99 procent penalt, ať to klidně kope a všichni budou spokojeni (smích). Hlavně to je na rozhodnutí trenéra.

No vidíte, co by vám na to řekl váš trenér Zdeněk Štol?
To snad ani nejde publikovat (smích). Když budu slušný, tak by to řekl asi takhle – To si se snad zbláznil, ne?

Až bude možnost, půjdete si zase kopnout penaltu?
Ze hry za vyrovnaného stavu bych do toho asi nešel. Ale pokud bude zase nějaký rozstřel nebo příležitost si kopnout za rozhodnutého stavu, tak se kopání bránit nebudu. Rád si svou „sbírku“ rozšířím.