Jako trenér brankářů vede A-tým žena kategorie U14 i U15 v akademii. Navíc si založil společnost a začal dělat kuchyně a nábytek na míru. Ve Varnsdorfu působil šest let.

„Vzpomínám na dobrou partu, na to že mě naučili pít pivo. Zažili jsme hezké akce, chybí mi vyhecovaný baga a prostě ta atmosféra,“ zavzpomínal 34-letý Samoel.

Míro, jak vzpomínáte na vaše varnsdorfské angažmá?
Na Varnsdorf mám hezké vzpomínky. Když jsem se vrátil z Německa, tak jsme hned v první sezóně zažili postup do první ligy. Nakonec z toho ale sešlo. Pro všechny z nás to bylo zklamání, já osobně jsem si chtěl v nejvyšší soutěži připsat nějaký start. Vzpomínám na dobrou partu, na to že mě naučili pít pivo. Zažili jsme hezké akce, chybí mi vyhecované baga a ta atmosféra.

Konec ve Varnsdorfu ale nebyl zrovna z kategorie ideálních, viďte?
Myslíte fakt, že jsem se to dozvěděl po telefonu? Po šesti letech? I když domluva před dovolenou byla jiná? Ten konec bych si, jako většina, představoval jinak. Vždycky to prostě nedopadne ideálně. Před pár lety jsme se s panem Gabrielem bavili o určité budoucnosti, nějaká vize tam byla.

Prozradíte, o co přesně šlo?
Mám vysokou školu a trenérskou UEFA A licenci. Chtěl jsem propojit práci s fotbalem ve Varnsdorfu. Sešel jsem se s panem Rýdlem starším a chtěl pracovat v TOSU, abych propojil našeho hlavního sponzora s klubem. Chtěl jsem, aby lidé viděli, že všichni fotbalisté nejsou nevzdělání. Cílem bylo vytvořit lepší klubové PR pro lepší shánění financí. Pan Rýdl z toho byl nadšený, pak měl bohužel zdravotní problémy a s panem Gabrielem jsme to nedotáhli. Musel jsem tedy začít tvořit něco jiného, co by mi generovalo nějaké peníze. Založil jsem si proto společnost NaReI, s.r.o. a začal dělat kuchyně a nábytek na míru od Míry (smích).

Ve Varnsdorfu jsou teď hodně mladí brankáři. Nechybí vám tam někdo zkušenější?
Jsou tam mladší golmani. Ve fotbale ale platí jedno pravidlo – buď na to máš, nebo ne. Co jsem viděl, tak podle výsledků a výkonů se jim docela daří. Vždy je dobré, když máte zkušenějšího brankáře, který by těm mladším pomáhal. Od toho tam ale mají Prciho (Radek Porcal – trenér brankářů), aby jim pomohl. Jak po psychické, tak po fyzické stránce. V bráně už je to jenom na nich.

Můžete stručně zavzpomínat na svou aktivní kariéru?
Prošel jsem mládeží Liberce, byl jsem v mládežnických výběrech a reprezentacích do U19. Přestoupil jsem do Slavie, přišla nějaká zranění. Následně jsem sbíral zkušenosti ve třetí lize a snažil se dostat výš. Situace byla ale komplikovaná. Když už jsem se dostal do druhé ligy, tak jsem zase byl půl roku bez peněz. Vydal jsem se proto do Německa. Tam se mi moc líbilo, zažili jsme nějaké postupy a oslavy na Mallorce. Dostali jsme se do finále poháru přes Lipsko, kde jsme bohužel prohráli s Chemnitzer FC v prodloužení 3:2. Přesto to byly silné zážitky. Pak následovalo šest let ve Varnsdorfu. To je všechno.

Nechybí vám chytání?
Chytání mi chybí, ale v této době si zachytám pouze na tréninku s holkama. Uvidíme, až dojde k nějakému rozvolnění a zahájení nějakých soutěží.

Pojďme k vašemu trenérskému působení v Liberci. Jste u kategorií U14 a U15, zároveň připravujete gólmanky A-týmu. Jsou rozdíly v přípravě mužů a žen?
Shodou okolností mám v kádru ženského áčka mladší holky, dvě sedmnáctileté a jen jednu starší. Největší rozdíly jsou spíš mentálního rázu v nastavení hlavy. Z hlediska jiných věcí okolo samotného chytání rozdíly nevidím. Kvalitou kategorie vlastně odpovídají.

A samotný trénink gólmanek vypadá jinak? Připravujete je na trochu odlišné herní situace?
Neřekl bych, že se liší výrazně nebo že bychom řešili jiné věci. Plus minus se zabýváme tím stejným: postavením, situační pozicí při standardkách i hře jako takové. Vnímám lehké nedostatky, holčiny, které mám na starosti, neprošly totiž v minulosti speciálními, ryze gólmanskými tréninky. Jsou ale šikovné. Pracujeme tedy na řízení hry, organizaci obrany i standardkách. Máme velký prostor pro zlepšení, pracujeme na všech aspektech moderního gólmana.

Ztížená situace ohledně pandemie koronaviru trvá už rok, nebojíte se, že by mohla děti i děvčata, která nehrají profesionálně, od fotbalu odradit?
Je to dlouhá doba. Co se týče ženského týmu, znovu začínáme hrát. Udržet hráčky nebude těžké. Není to o tom, že by se fotbalem živily, hrají ho proto, že mají sport rády. Nemusíte tak ani přemýšlet nad tím, jestli je odradí, že se nehrálo. Všem nám to sice vadí, ale nic s tím neuděláme. Co se týče kluků, každý chybějící rok ve výchově hráčů v jakékoliv věkové kategorii je znát. Nemají zakončení tréninkový mikrocyklus zápasem a po takhle dlouhé době se to na hráčích projeví. Za mě je špatně, že se v takové míře nemůže hrát. Rozumím závažnosti situace, ale nemyslím, že by omezení měla být až tak přísná.

Kam byste se osobně chtěl posunout?
Úplně jsem nepřemýšlel, kam bych se chtěl vyprofilovat. Skončil jsem nedávno, čímž se mi uvolnil určitý časový prostor. Vyplňuji ho prací – trénováním, ale také rodinou. Můžeme teď se ženou a dvěma dětmi, které působí rovněž v akademii Slovanu, trávit víc času spolu. Neženu se do nějakých časově náročnějších pozic. V nejbližší době bych si chtěl dodělat UEFA A brankářskou licenci, UEFA A licenci už mám. Až děti malinko povyrostou a budou soběstačnější, pak budu přemýšlet nad tím, jestli jsou pro mě aktuální pozice uspokojující, nebo bych se chtěl posunout dál.

Vedete děti ke gólmanství? Hádám, že předpoklady po vás zdědily…
Dceři je deset a začíná s fotbalem až teď. Způsobila to možná i doba. Ostatní koníčky jako gymnastika jí nefungují a viděla, že my alespoň částečně jedeme dál. Začala chodit na fotbal, chytlo jí to a vydržela. Nemyslím každopádně, že by chtěla jít chytat. To asi ne. Ben, který je v U7, to má naopak. Jak chodil na zápasy, kdy jsem ještě hrával, odkoukal to a je z brankářství nadšený. Nechci ho jako trenér profilovat v takto nízkém věku, přijde to později. Ale chytání ho baví a občas si uděláme doma na zahradě gólmanské tréninky. Zavání to tím, že by chtěl v mé stopě pokračovat, ale je ještě brzy. Má čas.

Autor částečně čerpal z článku na webu fcslovanliberec.cz!