Šikovný středopolař záhy přestoupil do prvoligových Teplic. Varnsdorf díky nevyhovujícímu zázemí nakonec postoupil nemohl, místo něj šel o fotbalové patro výš Zlín.

„Je pravda, že snad není týden, kdybych si na to nevzpomněl. Na to všechno, co jsme prožívali. Hrozně rád se za tím ohlédnu. Jsou to nezapomenutelné chvíle, které vám nikdo nevezme. Euforie, kterou jsme tehdy prožívali, byla neskutečná. Zvláště, když se jsme urvali to druhé místo,“ ohlíží se za pět let starou sezónou.

Po posledním domácím utkání (remíza 0:0 s Olomoucí – pozn. autora), byl Breite zvolen nejlepším hráčem druhé ligy pro danou sezónu. Tehdejší trenér Frťala navíc dostal cenu pro nejlepšího trenéra. „Upřímně? Já vůbec nevěděl, že taková cena je. Jestli se nepletu, byl to vlastně první rok, kdy se to udělovalo. Nenapadlo by mě, že to dostanu já. Pamatuji, jak jsme prožívali oslavy na hřišti. Přišel za mnou trenér a řekl – Radime, pojď se mnou (smích). Nakonec pak vyhrál trenéra roku a já hráče. To byla pro mě taková třešnička na dortu,“ pokýval hlavou.

Skromný klub z Kotliny tehdy překvapil celou fotbalovou veřejnost. Pár sezón už hrál v horní polovině tabulky. Ovšem nikdo nečekal, že by Varnsdorf skončil na druhé místě. Lepší už byla jen Olomouc. „Na začátku sezóny nikdo nečekal, že bychom mohli hrát takhle nahoře. Hlavně, když jsme tehdy po šesti kolech měli snad čtyři body. Na druhou stranu jsme věděli, že máme silný kolektiv. Jak na hřišti, tak mimo něj. Tahle parta byla neskutečná! Tím, že se dosáhlo tak velkého úspěchu, se to ještě umocnilo. Dokázali jsme hodně, do konce života na to nezapomene,“ zdůraznil fotbalista, který aktuálně kope právě za Olomouc.

Oslavy tehdy byly velké, protáhly se na několik dní. No, velký úspěch, velká sláva. „Oslavy? No (smích). Slavili jsme čtyři dny v kuse. Zážitků a perliček by se našlo opravdu hodně. Na všechno si nevzpomenu. A když jo, nechám si to pro sebe,“ ušklíbl se.

Všechno mělo ale velkou kaňku. Už v průběhu sezóny se otevřela diskuze, že Varnsdorf nemá vyhovující zázemí pro první ligu. Šéf klubu Vlastimil Gabriel jednal, přemýšlel, hledal možnosti. Nepovedlo se, tým ze severu Čech se mezi fotbalovou smetánku nedostal. Breite, stejně jako řada dalších spoluhráčů a funkcionářů s tehdejšího týmu, tohle rozhodnutí nepřijal. „Lidi, kteří se tehdy v našem klubu sešli, neřešili, v jakých podmínkách trénujeme. Nebo jestli jezdíme na trénink vlastním autem. Nás prostě bavilo a užívali si to. Pro mě je prostě nepochopitelné, když tohle všechno dokážete právě v takových podmínkách. A tak malém městě. Proč pak právě město není schopné pomoct? Zvláště, když pak postaví za 60 miliónů hokejový stadion. Fotbal celé město proslavil. Pojďme si na rovinu říct. První liga ve Varnsdorfu? Něco neuvěřitelného! Tak proč do toho ty peníze nedali? Mě tohle strašně mrzí. Vždy, když se mě na tohle někdo zeptá, tak to ve mně vře. Asi tam jsou politické vlivy, kterým nerozumíme. Bohužel,“ pokrčil rameny.

Zopakovat podobnou sezónu by bylo husarským kouskem. Breite by to současnému Varnsdorfu hodně přál. Sám ale tuší, že je to nesmírně těžké. „Ano, klukům i celému klubu bych to hodně přál. Ale myslím si, že to bude mnohem složitější, než to bylo tenkrát. Postoupit z druhé ligy není žádná sranda. Každopádně je vidět, že pan Gabriel to drží pořád tak, jak on chce,“ má jasno třicetiletý rodák z Krupky.

Ve varnsdorfském klubu už mnoho pamětníků pět let staré sezóny není. Jedním z nich je Pavlo Rudnytskyy, který je služebně nejstarším hráčem. „Je to můj nejlepší kamarád, klobouk dolů. Je tam jedenáctou sezónů, vždy patřil k tahounům na hřišti, v šatně by lídrem. Tady by asi nestačilo mu poděkovat a předat nějaký památný dres. Tohle by si zasloužilo větší ocenění. Věřím, že až Pavlo bude jednou končit, tak to tak bude. Spolu s Radkem Porcalem udělal pro klub něco fantastického. S klukama jsme pořád v kontaktu. Víme, že jsme zažili skvělé chvíle. Jak ve fotbale, tak v soukromém životě,“ uzavřel vše Radim Breite.