Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Mladý stoper ale doplatil na zranění kolena. Nepomohly ani tři operace, následoval konec vrcholového fotbalu. Ve Varnsdorfu už ale půl roku vykonává funkci kondičního trenéra. „Baví mě to. Chtěl jsem za každou cenu zůstat u fotbalu,“ přiznal letos pětadvacetiletý Filip.

Honzo, takže jste definitivně smířený s tím, že s vrcholovým fotbalem je konec?

Vypadá to, že ano. Možná bych mohl zkusit si někde zakopat jen tak pro srandu. Ale vrcholový sport? Na ten už to bohužel nevypadá.

Lapálie s kolenem se táhly dlouho. Kdy to vše začalo?

Začalo to ještě za trenéra Veselého, kdy jsem v pátém kole sezóny blbě šlápnul. Přitom jsem si podvrtl kotník i koleno. Kotník se dal do kupy a zdálo se, že i koleno je v pohodě. Ale nebylo. Problémy se vrátily a celkově jsem odehrál asi dva měsíce pod prášky. Dokud to neprasklo úplně.

Takže se zdá, že jste možná měl ještě počkat…

Byla to moje chyba, hrát jsem neměl. I když mně doktoři říkali, že koleno je v pohodě, tak se později ukázalo, že jsem měl díru v chrupavce a načatý křížový vaz. Podstoupil jsem tři operace. Po té poslední už to nešlo. Následky mám do konce života.

Můžete provozovat jiné sporty?

Můžu cokoliv. Chodím hrát tenis, cvičím, sem tam si zatrénuji. Jen mi na koleno vadí větší zátěž. Pak otéká a bolí.

Od léta 2018 působíte v klubu jako kondiční trenér. Už jste si na novou roli zvykl?

Baví mě to. Chtěl jsem za každou cenu zůstat u fotbalu.

S nabídkou kondičního trenéra vás oslovil ředitel klubu Vlastimil Gabriel. Jak vše proběhlo?

Venca Polák (tehdejší kondiční trenér, pozn. red.) šel do Sparty. A díky tomu se naskytla tahle možnost. I díky mému zdravotnímu stavu jsem to chtěl zkusit s tím, že za půl roku panu Gabrielovi řeknu, jestli to chci zkusit jako hráč, nebo zůstanu a začnu jako kondiční trenér.

Není pro vás problém vnímat fotbal místo hřiště z lavičky?

Pořád to vše vidím jako hráč, dělá mi často problém fotbal vnímat jako trenér. Přeci jen kondičního trenéra dělám chvilku.

Neproběhly mezi vámi a teď už vlastně bývalými spoluhráči vtípky? Přijali vás v nové roli?

S klukama vše proběhlo v pohodě. Známe se už dlouho, působím tu vlastně už šest let. Nějaké narážky nebo srandičky tam jsou prakticky pořád. Ale to k fotbalu patří.

Co máte jako kondiční trenér všechno na starosti?

Trenér David Oulehla mi dává více prostoru, než jsem čekal. Mám na starosti tréninky v posilovně, občas rozcvičení na začátku tréninku. A také se starám o rozcvičku před každým zápasem.

Takže spolupráce mezi Davidem Oulehlou a asistentem Liborem Macháčkem klape?

Není tam problém. Všichni spolu navzájem komunikujeme. Já se snažím dělat nejlépe to, co po mně oba chtějí.

Začal jste přemýšlet, co v životě dál?

Fotbal dělám od čtyř let, takže chci u něj určitě zůstat a věnovat se mu dál. Trénuji malé děti, do toho dělám kondičního trenéra. Chci se dál učit a posouvat.

Ačkoliv vám letos bude teprve 25 let, je potřeba se ohlédnout za vaší fotbalovou kariérou. Jaká byla?

Je toho více. Rád vzpomínám na mistrovství světa do 17 let, kterého jsem se zúčastnil. Největší zážitek byla sezóna, kdy jsme s klukama ve Varnsdorfu skončili druzí a měli právo postoupit do ligy. Velká škoda, že jsme si tu ligu nezahráli. To jsem byl ještě v plné síle (smích). Na zážitky z fotbalu prostě nezapomenu. Protože to, co jsem díky fotbalu zažil, někdo nezvládne za dva životy. Mám opravdu hromadu vzpomínek a dobrých zážitků.