On-line ke koronaviru najdete ZDE

„Postihla nás zlá nemoc. Doufejme, že se z ní dostaneme s menšími oběťmi oproti světové válce, kterou jsem také prožíval. Jsem na těžké doby už trochu zvyklý,“ říká třiadevadesátiletý Ladislav Hladík. „Živobytí mám zatím dostačující. Jediné, co mě trápilo, byla rouška na obličej. Tu jsem v obchodě nesehnal. Nelenil jsem a za dva dny ušil dva nepříliš kvalitní kusy,“ svěřil se Pražskému deníku.

V podobném duchu mluví i čtyřiaosmdesátiletá Bohumila Jindrová. „Já si myslím, že ten virus je docela obyčejný, něco jako tuberkulóza,“ říká. Když jí bylo osm let, prodělala totiž záškrt. Později navíc onemocněla souchotinami. Paní Jindrová je jednou z tisíců pamětníků, jejichž životní příběhy zaznamenala organizace Post Bellum v projektu Paměť národa. Záhy po vypuknutí „koronakrize“ podalo Post Bellum „svým“ pamětníkům pomocnou ruku.

Dobročinný projekt

Minulý týden tak dostalo kolem pěti tisíc starších lidí nabídku pomoci v podobě dodání ochranných prostředků, léků, nákupu či venčení psa. Centrum pomoci Paměti národa už pro tuto asistenci mobilizovalo několik stovek dobrovolníků.

Tím se může kdokoli mladší šedesáti let s čistým trestním rejstříkem. Podmínkou je online proškolení. Centrum navíc nabízí i podporu na telefonu. Seniorům lze pomoci i finančním příspěvkem na transparentní účet nebo materiálem v podobě roušek či dezinfekce. Každý, kdo pomoc potřebuje nebo ji nabízí se více informací dozví zde.

„Mnozí z těchto starých lidí nasadili své životy na frontách 2. světové války, trpěli v koncentračních táborech nebo komunistických lágrech. Nyní nastal čas, abychom se postarali my,“ uvedlo Post Bellum ke spuštění projektu.

Dokumentaristou z domova

Nezisková organizace na mimořádnou situaci reaguje i další aktivitou, která propojuje nejstarší generace s nejmladšími, a oběma nabízí smysluplnou náplň času v celostátní karanténě.

Žáci základních i středních škol se mohou stát dokumentaristou z domova vyzpovídat své rodiče, prarodiče, anebo právě pamětníky z databáze Paměti národa. Mladí dokumentaristé přitom dostávají přes internet rady o tom, jak rozhovor připravit, natočit i zpracovat.

„Skrze vyprávění životního příběhu se mohou děti s rodiči a prarodiči dostat blíž k sobě, jít v rámci vztahů hlouběji. Je to příležitost se na chvíli zastavit, protože na takový rozhovor normálně nebývá čas,“ řekla Magdalena Benešová, která v Post Bellum vede vzdělávání.

Bylo hůře, bude lépe

Podle představitelů spolku „vyzařuje“ z mnoha lidí, kteří zažili doby podstatně depresivnější, než je ta dnešní, klid a nadhled. „Zatím nic nepotřebuji, vše zvládám. Navíc jsem opečováván mojí mladou ženou. Vše dobré v lepších časech,“ odpověděl na nabídku pomoci Jiří Tichý. Čtyřiasedmdesátiletý chartista a politický vězeň se přihlásil „jen“ jako respondent pro mladé dokumentaristy.

„Prozatím jsem soběstačný a samota mi nevadí. Jediné, o co bych si vás dovolil požádat, je rada, kde bych mohl někde v centru Prahy koupit několik roušek,“ zněla na nabídku pomoci odpověď dvaaosmdesátiletého Jiřího Nováka. „Používám šálu, ale je to dost nepohodlné a jako starý mládenec si roušku ušít neumím,“ dovysvětlil. Od Centra pomoci Paměti národa záhy obdržel balíček s rouškou, dezinfekcí a rukavicemi.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník