V roce přinesl do nakladatelství svůj první rukopis s názvem „Očkovaný Satanem“, v němž zveřejnil románovou formou své zážitky, které svou emotivností a mnohdy absurditou opravdu zahýbají čtenářovými emocemi. Poté následovala „Vražda bez viny“, v níž se pouští do citlivého tématu dodnes zcela neobjasněné smrti Jana Masaryka. Své povídky začal publikovat již v poněkud zralém věku. Psal v nich o svém mládí, novinářských začátcích, ale nevyhýbal se ani tématům historickým. Zvláště těm, kde postavy zažívají na vlastní kůži temné stránky naší novodobé historie.

Jaroslav Haidler ve své oblíbené hospůdce v Povrlech.
Poctivá novinařina mě dostala do kriminálu, říká spisovatel Jaroslav Haidler

Vzpomínáme na něj jako na autora, který si všechna fakta poctivě ověřoval, ale i na to, jak poutavě uměl vytvořit dialog. Vyprávěl nám svůj života běh a dlužno říci, že to ve svém profesionálním životě jednoduché neměl. Za jeden článek, uveřejněný v tehdejších krajských novinách Průboj, kde pracoval jako redaktor, mu normalizační soudce vyměřil nepodmíněný trest. Po návratu z kriminálu již nesměl publikovat a živil se manuální prací. Po listopadu 1989 se do redakce vrátil, aby po téměř dvacetileté přestávce opět „vplul“ do novinařiny. V novinách, které byly přejmenovány na Severočeský deník, se stal šéfredaktorem. Poté ještě léta pracoval v geografickém magazínu Koktejl.

Čáry na asfaltu připomínají nedávnou nehodu na křižovatce Předmostí a Přístavní ulice v Ústí.
VIDEO: Nejhorší křižovatka v kraji je v Ústí. Pod viadukty na Předmostí

Budeme na něho vzpomínat nejen jako na výborného autora, ale také jako na optimistického člověka plného elánu, který ho neopouštěl ani ve zralém věku.

Čest tvé památce, Jaroslave…

Lenka Stránská, publicistka a Pavel Mézsáros, nakladatel