Škola navázala spolupráci s Fulbrightovým programem, který pomáhá školám s výukou angličtiny tím, že jim umožňuje zapojení asistentů z řad absolventi bakalářských a magisterských programů na amerických univerzitách. Ti se účastní výuky spolu s místními učiteli a žáci tak získávají jedinečnou možnost procvičit si konverzaci a dozvědět se více o životě v zámoří. A tak se studenti naší školy seznámili s Liz, tedy Elizabeth Cornman, se kterou jsme si krátce popovídali o jejích dojmech a plánech.

Ahoj Liz, můžeš nám prosím říct něco o sobě a proč jsi na gymnázium přišla?
Ahoj! Jsem čerstvou absolventkou Northwestern University v Illinois v USA. Přihlásila jsem se do programu Fulbright, abych mohla učit v Česku - v zemi, která mě zaujala po přečtení knihy Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Když jsem se o této zemi dozvěděla více, fascinovalo mě její kulturní dědictví a schopnost udržovat tradice i dnes.

Jaký je jeden z největších rozdílů, který vidíš mezi naší školou a tvou bývalou střední školou?
Gymnázium má mnohem menší počet žáků ve třídě než moje bývalá škola! To se mi líbí, zejména teď, když pracuji ve třídě. Myslím, že menší počet žáků ve třídě umožňuje větší diskusi, dává učitelům mnohem více příležitostí navázat kontakt se studenty a umožňuje nám sledovat individuální pokrok každého jednotlivce.

Můžeš nám říct, jestli tě něco po tvém příjezdu překvapilo?
Studenti nosí ve škole pantofle! Byla jsem v šoku, když jsem zjistila, že se od všech očekává, že se na začátku a na konci školního dne přezují. Pantofle však vypadají, že by měly být obzvlášť příjemné v zimních měsících.

Co si od této zkušenosti zde slibuješ?
Tato zkušenost mi už teď umožnila hodně vyrůst co se týče mého kulturního vzdělání, schopnosti sebereflexe a empatie k lidem různého původu. Měla jsem také to štěstí, že jsem se spojila s několika úžasnými lidmi, se kterými ráda zůstanu v kontaktu ještě dlouho po skončení tohoto programu.

Jak se ti líbí náš region? Jaká místa jsi zde navštívila?
Miluji tento region a jeho přírodní krásy! Měla jsem možnost strávit čas pěší turistikou v Českém Švýcarsku a na Dymníku. S hrdostí také mohu říct, že jsem se stala pravidelným návštěvníkem dvou kaváren (Bohemian Coffee House a Caffe Stodola) v Rumburku (úsměv).

Jaké máš plány do budoucna?
Na podzim příštího roku se plánuji přestěhovat do Skotska, kde se budu věnovat kariéře ve školství.

Děkujeme za rozhovor Liz a ať se ti u nás stále líbí!

Markéta Burns