Výstava „Krajina ženami požehnaná“ naposledy? Zhlédnout ji můžete v Krásné Lípě

Když se před čtyřmi lety sešlo několik žen žijících ve Šluknovském výběžku, aby začaly rozvíjet nápad jedné z nich, žádná z nich netušila, kam až se jejich počínání vyvine. Záměrem bylo zachytit přirozenou krásu Českého Švýcarska. To by nebylo nic až tak neobvyklého, kdyby se tyhle ženy nerozhodly zkusit vnímat krajinu, v níž žijí a k níž mají hluboký vztah, jinak. Doslova na vlastní kůži. Nezprostředkovaně, naplno, celými těly. Nahými těly.

Tak trochu za tím stál i vzdor vůči tomu, jak je mediálně vnímána a především diktována představa krásy. To a to je krásné a to a to nikoli. Tečka. Pokud se nevejdete do vymezeného kadlubu, jste oškliví. Zdroj mindráků a nesebevědomí mnoha dívek a žen. Odnaučili jsme se milovat sami sebe. A tenhle projekt mohl být pochodní, která alespoň trochu prosvítí tmu předsudků a nepřirozených šablon.

Nakonec na výzvu iniciátorek projektu zareagovalo pětadvacet žen ve věku mladém i zralém, od osmadvaceti do pětasedmdesáti let. A pak už jen vycházely do krajiny nahé a překvapeně ji nacházely úplně jinou, než jakou ji do té doby znaly. Doteky vody, kamene, dřeva, trávy, slunce, deště… to všechno bylo naprosto odlišné. K tomu se přidalo ještě větší překvapení, cosi nečekaného – okamžitá vzájemnost a síla kruhu žen. Najednou všechny do jedné věděly, že to, co bude zachyceno na fotografiích, bude jen zlomek zásadních prožitků, pocitů a změn v jejich životech.

Přihlaste své krátké filmy o módě do uznávaného kanadského festivalu

Čtenář reportér

Třetího října roku 2021 pak svět poprvé uviděl, co vytvořily. Na nádherné půdě šluknovského zámku sešli se nejen rodinní příslušníci, kteří často úplně poprvé spatřily, čím se jejich ženy, maminky a babičky během roku také zabývaly. Byli tu i ostatní, kteří tváří v tvář velmi nezvyklým snímkům, pozvolna propadali kouzlu přirozenosti, magii krajiny i neokázalé krásy „stáda divoženek“.

Od té doby zakotvila výstava v dalších deseti galeriích. Je dobré poznamenat, že to byly galerie svým způsobem odvážné a že se výstava dočkávala i mnohých odmítnutí. Zvláštní… V době, kdy si kdokoli může na každém rohu koupit pornografický časopis, kdy erotické reklamy doprovázejí už i dopolední televizní programy, kdy to vypadá, že všechna tabu jsou nenávratně pryč, v takové době někomu vadí nahé ženské tělo. Ale takoví prostě jsme.

„Nakonec nás s otevřenou náručí přijaly galerie ve Šluknově, Rakovníku, Liberci, v Praze Horních Počernicích, v Děčíně, České Kamenici, Litomyšli, Třinci, Olomouci, na pražských Vinohradech i v Plzni, kde je výstava k vidění naposledy – konkrétně ve Vinotéce a galerii Hess do 27. ledna. Potom výstava svou pouť zakončí tam, odkud nápad vzešel, v Krásné Lípě, kde proběhne 24. února slavnostní dernisáž,“ říká jedna z iniciátorek projektu, Mariana Krásnolipská.

Vánoce a Karel Gott k sobě patří, říká pořadatelka galakoncertu v kině Sněžník

Čtenář reportér

Ohlas výstavy je pozoruhodný. Lidé reagují různě, od popuzeného pohoršení po pochopení, nadšení a vděčnost za nový pohled. Původním záměrem bylo jednotlivé fotografie prodávat a získané prostředky věnovat na výsadbu alejí, které z Českého Švýcarska a Českého nizozemí téměř zmizely. Ukázalo se ale, že fotografie jsou nejsilnější právě v celé kolekci a že vytržením jednoho snímku ztrácí se síla a dojem. Dostavil se nicméně úplně jiný efekt: slovní spojení Krajina ženami požehnaná v regionu zdomácnělo a stalo se svého druhu značkou. Zdá se, že se rodí nové zajímavé projekty hlásící se k filozofii výstavy. Projekty, které souvisí se skutečností, že právě v oblasti Sudet jsou ženy velmi často hybatelkami komunitního života, že jejich energie dodává regionu pohyb a esprit.

Výstava tedy končí. Nebo ne? Kompletní kolekce fotografií totiž bude uložena a uchována, aby se k ní ženy, které jejím prostřednictvím požehnaly svou milovanou krajinu, mohly po letech vrátit. A dost možná, že se najde i prostor, kde by mohla být expozice k vidění trvale.

„Žiju teď život po focení – a je krásný. Jiný, ale krásný. Cítím se jako vícejediná žena, jako součást přírody, ale taky vás ostatních, které jste do toho šly. Vždycky a za všech okolností krásné, odvážné a jedinečné. To, co jsme prožily, budeme v sobě mít uloženo jednou provždy. Děkuju, že jsem se díky vám mohla zastavit a nadechnout. Cítím, ne, vím, že se ve mně něco odehrálo, něco neběžného. Že moje transformace začala a bude pokračovat,“ bilancuje jedna z účastnic projektu Krajina ženami požehnaná.