Autobus byl skoro plný, půlka cestujících vystoupila v Tisé, zbytek se těšil na pohled z romantické věže, která připomíná šachovou figurku. Postavena byla se souhlasem majitele panství v roce 1864, vysoká je 33 metrů, klíč na schodiště dostanete v bufetu, který nabízí nejen pitný režim. „Já bych chtěl tu jahodovou zmrzlinu, je největší," prohlásil pětiletý špunt. Jeho přání bylo ihned vyslyšeno a ještě dostal jako bonus barevnou magnetku. Táta přidal pivko v plechu a párek v rohlíku. Kolem poledne tam bylo plno.
„Původně jsem chtěl jet autem, ale to bych si nemohl dát ani jedno pivo. Děti jsou u rodičů, tak jsme osedlali s manželkou nová elektrokola. Klidně přiznám, že bych měl v tom kopci nad Děčínem s galuskáčem problémy, nejsem žádný závodník. Dnes je tu hodně sportovců, pár jich je z Německa, všiml jste si, někteří borci vsadili na poslední cyklistickou novinku. Tuhle značku jsem viděl na internetu, stojí devadesát tisíc," tvrdil vysoký Stanislav. Jeho manželka v tichosti vyhodnocovala záznam v chytrých hodinkách, Němci si pořizovali selfíčka s historickou stavbou.
Bylo tam hodně pejskařů, pár kluků vyzkoušelo z kopce velké koloběžky, Drážďanská vyhlídka vítala další amatérské dokumentaristy, Švýcarský dům vypadal pohádkově, penzion Hraniční bouda nabízel klasická česká jídla za lidovou cenu. Němci na kolech si tam jezdili pro točenou zmrzlinu za třicet, zelený autobus přijel podle jízdního řádu přesně ve 14:40, v Tisé byl zase plný.
Miroslav Vlach
