Vždyť nemáš zkušenosti…
Vzpomínám si, jako by to bylo včera. Už jako malý jsem toužil po nějaké “bláznovině” a touha života za hranicemi naší maličké, přesto malebné zemi, byla stále silnější. Myslel jsem na to tak dlouho, až to jednoho dne přišlo. Jen jsem netušil, že tak brzy…
V půlce druhého ročníku na gymnáziu v České Kamenici jsem kontaktoval organizaci AFS a přihlásil se ke studiu v zahraničí. Vybrat jsem si mohl z více než 99 zemí po celém světě, ale mé srdce mě vedlo do Skandinávie. Školství, které se velmi liší od toho českého, a příroda, byly hlavní argumenty, proč právě tam.
Každý mi to ale samozřejmě rozmlouval. “Vždyť nemáš zkušenosti, je Ti sedmnáct a neumíš ani norsky…” Tyto věci byly sice pravda, ale o to více se staly motivující. Kdo by přeci nechtěl do země fjordů, vodopádů a hor?!
Za polární kruh a ještě dál!
A je to tady. Den D. Naposledy se rozloučit s mojí úžasnou rodinou, přáteli a nasednout na letadlo, ze kterého již není cesty zpět. Právě se začala psát první strana nové kapitoly mého života. …ale bál jsem se, to je jasné! ;)
Vysnil jsem si severskou zemi a získal jsem ji v té největší parádě. Zvolila si mě hostitelská rodina 300 kilometrů za polárním kruhem, na velmi atraktivním místě v Norsku - Lofoty. Získal jsem tak jedinečnou příležitost běhat po okolních kopcích na skialpových lyžích a užívat si sjezd s výhledem na oceán. Bylo to jak ve snu, ale nepřijel jsem poznávat hory, nýbrž Nory. Ono se totiž může zdát, že se středoevropan od člověka norského moc neliší, ale opak je pravdou. A já jsem se tu norskou DNA snažil rozklíčovat!
Cítil jsem se jak novorozenec. Všechno jsem poznával, vše bylo nové a hlavně jiné. Už snídaně se velmi lišila od té naši české. Chléb s máslem nikoho nepřekvapí, ale navrchu bylo cosi hnědého. Norové tomu říkají brunost, neboli hnědý sýr. Naprosto jsem si ho zamiloval a k snídani si ho dával dalších sedm měsíců!
Jak čas plynul, postupně jsem objevoval ty méně viditelné znaky a poznával norské hodnoty. Ze začátku se mě všichni tázali, proč v Česku nemáme zelenou energii a proč se nechceme posunout od tepelných elektráren směrem do budoucnosti. Podobné dotazy jsem dostával na téma migrace, či školství. Je zde ale jedna hodnota, která charakterizuje Norsko nejvíce. Být dobrý. Nemyslím tím běhat co nejrychleji nebo mít samé dobré známky apod. Myslím tím vést interakci s ostatními na lepší úrovni. Prostě být milý, pokorný a umět naslouchat. Pokaždé, když jsme šli na návštěvu, jen jsme otevřeli dveře a šli dovnitř. Byli jsme přivítáni dortem s šálkem dobré kávy, kterou Norové milují a zůstali tam dlouho do noci. Všichni jsou jednoduše na stejné úrovni a nemají rádi, když se někdo předvádí či vytahuje. Kvalitní život v komunitě vede ke spokojenosti, kterou Skandinávci tak rádi vyhledávají. Dovolím si vsadit, že jste již slyšeli o pojmu dánského původu hygge, který tento stav pohody a spokojenosti vystihuje. :)
Mám samé pětky
Naučit se místnímu jazyku bylo to nejdůležitější a norština se stala vstupní branou k norským srdcím a samozřejmě známkám, které jsem na norském gymnáziu také dostával. Jen jejich spektrum je obrácené. Nejhorší charakter je jedna a nejlepší šest, takže jsem se poprvé v životě cítil dobře, když jsem dostal za pět. Norská škola se však liší v mnoha dalších věcech a ne nadarmo se říká, že nejlepší školství nalezneme právě ve Skandinávii.
To, že se nepřezouváme, oslovujeme učitele křestním jménem a používáme jen notebooky, kterými nás škola vybaví, je samozřejmostí. Spíše bych tomu říkal workshop než škola. Celý proces učení je totiž postaven na bázi kreativity, skupinové práci a debaty. Což na českých školách není obvyklé. Na nový systém učení jsem si tudíž rychle zvykl a velmi mi vyhovuje. Na rozdíl od memorování a opakování faktů (které si v dnešní době mohu vyhledat na internetu) a jejich přepsání na papír v podobě testu a následnému irelevantnímu ohodnocení známkou, jsem se učil, jak vytvořit skvělou prezentaci nebo psát norské, či anglické kreativní texty. Norská škola mě jednoduše naučila, jak vytvořit úspěšnou práci. Třídní kolektiv byl složen z několika věkových skupin a denně jsme se ponořili do témat kritického myšlení, globálních problémů a politického dění. No prostě paráda! Vzdělávání skandinávského stylu je opravdu škola hrou, kdežto v Čechách jen Komenského citujeme…
Teď ty!
Vše musí jednou skončit, aby něco nového mohlo začít a teď je řada na tobě. Organizace AFS je globální nezisková organizace a poskytuje mnoho příležitostí, jak se zapojit. Stačí navštívit www.afs.cz nebo sociální sítě a můžeš vyrazit do tvé vysněné země! Tak na co čekáš? :)
Já jsem sice musel kvůli korona krizi Norsko předčasně opustit, ale v podobných dobrodružstvích se rozhodl pokračovat. Když příroda svolí a představitelé států dovolí cestovat, následující dva roky strávím znovu ve Skandinávii, tentokrát v deštivém a rovinatém Dánsku. Tak třeba se tam jednou potkáme. ;)
Jiří Šťastný
