Představení Hadry, kosti, kůže se ruší. Mirek Hanuš ale slibuje návrat na podzim

Já vím, že tuhle otázku jsi dostal už stokrát, ale mně to prostě nedá – jsi nejspíš první z českých herců, kdo mohl ztvárnit Jana Wericha. Nebál ses toho nejdřív? Jak jsi na to šel? Co z jeho mnohovrstevnatého projevu pro tebe bylo nejvíc inspirující?   
Nevím, jestli jsem první z českých herců, kdo ztvárnil Jana Wericha, ale možná že jsem, teď jsi mě na to upozornil. Musím říct, že jsem se toho nebál, naopak jsem se těšil. Šel jsem na to jako na všechny role. Je to zajímavý úkol, ztvárňovat lidi, kteří skutečně existovali a navíc takhle známého člověka. Z Werichova projevu jsem si vybral jeho oči. Stanislavský říkal: Oko, do duše okno. Na to já věřím, používám to třeba, když dabuju. Herce na obrazovce sleduju ne podle pusy, ale podle očí, na očích poznám, kdy začne mluvit, kam dá akcent. No a takhle jsem pozoroval pana Wericha. Říkal jsem si, co je za těma očima.

Lidé mají o práci herce často hodně zkreslené představy… Díval ses donekonečna na společná vystoupení Wericha a Voskovce a Horníčka, chodil jsi v rozevlátém kabátě po Kampě a opíral se o zídku Werichovy vily a nasával atmosféru? Nebo jak taková role vzniká?
Já jsem se na pana Wericha a Voskovce či pana Horníčka nedíval. Jejich vystoupení znám, pokud se člověk pohybuje okolo divadla, tak je velmi nepravděpodobné, že by se s nimi za celý herecký život nepotkal. Já jsem prostě seděl doma a představoval jsem si, jaký ten jeho život mohl být. Je spousta zdrojů, kde se o tom můžete dočíst, od revoluce vyšla řada publikací, ovšem autoři mají na mnoho věcí úplně rozdílné názory. V takovém případě interpretovi stejně nezbývá, než se opřít o vlastní názor, a to jsem taky udělal. Hodně o rolích přemýšlím v noci, když nemůžu spát. Nebo se mi ty postavy, když usnu, zdají. Tak já jsem si toho svého Wericha vysnil a řešil jsem tam především to, co bylo uvnitř toho (jak se říká) národního klauna. A já si myslím, že on uvnitř byl smutný muž, v mnoha věcech neúspěšný. Tím myslím, že byl neúspěšný v roli otce a ani jeho manželství neprobíhalo ideálně. A taky se cítil velmi osamělý, když mu zmizela jeho druhá polovina, tedy když Voskovec odjel zpátky do Ameriky.

Luboš Veselý je herec, který je podle mého pořád ještě velmi nedoceněný – jaká byla vaše spolupráce?
Lubošek je vynikající herec a já myslím, že není nedoceněný. Má krásné role v divadle, hodně točí, vidíme ho často na obrazovce. Otázka je, co bychom si představovali pod „doceněno“. Jestli sbírá člověk ceny a visí na nějakých billboardech? Já myslím, že ani Luboš ani já jsi těchhle věcí tolik nevážíme. Naopak jsme si gratulovali, když jsme oba byli nominováni na Thálii za výkony v tomhle představení a ani jeden jsme cenu nezískali. Tehdy jsme si řekli, že jsme rádi, že by to třeba mezi nás vneslo nějakou řevnivost ?. Naše spolupráce byla úplně ideální, pokud něco takového v divadle vůbec může existovat. Vždycky se rádi vidíme, popřejeme si hezké představení, a pak si ho užijeme. Je to něco, jako kdybychom si dali sraz v dobré kavárně. My si zajdeme na jeviště, tam si vyměňujeme repliky a když pak jdeme zpátky do šatny, tak si poděkujeme, že jsme si hezky popovídali.

Pátého dubna vypuknou na jevišti varnsdorfského divadla Veselé Velikonoce, které jsi režíroval. O lístky byl frmol až neobvyklý, očekávání jsou velká. Ptám se tě teď jako režiséra – v čem je ten trik? Jak inscenovat hru, jejíž filmové ztvárnění je dokonale známo, milováno a propojeno s osobami Bebela, Sophie Marceau a Marie Laforêt, aby ji divák okamžitě nezačal srovnávat s filmem?
Tak to mě těší, že o Veselé Velikonoce je zájem až neobvyklý, jak říkáš! V čem je ten trik? No já doufám, že nejde o trik, že jsme prostě udělali kvalitní hru, že jsme si s ní dali práci. Dělat komedii není úplně snadné. Je to jako řešit matematický příklad. Já jsem k tomu přišel tak, že Martin Hofmann byl nejdříve osloven produkcí a nabídli mu tenhle titul. A on vyslovil přání, abych to režíroval. Tím mě trochu okouzlil, že si mě tak váží, a získal mě tím pro tuhle práci. Navíc mám velmi rád Belmonda. Nicméně si myslím, že ta divadelní hra (protože Veselé Velikonoce jsou původně divadelní hra) je mnohem lepší než film. Kdyby v něm nehráli tak vynikající herci, byl by průměrný. Jsou tam některé úplné nesmysly, které tam přidali. Například kaskadérské scény, které tam Belmondo předvádí. Nemají s dějem nic společného, dokonce bych řekl, že matou výklad té postavy. Vždyť to je takový ušlápnutý chlapík a ne kaskadér. Pochopil jsem, že Martin má Belmonda rád stejně jako já. A že má touhu si zahrát nejen tu roli, ale také si zahrát na Belmonda, jak tu roli hraje. A já jsem se rozhodl, že s ním to dobrodružství absolvuju. Až přijdete do divadla, uvidíte, že Martin to hraje hezky. Je vtipný, rychlý, osobitý. A já to musím vědět. Protože maminka a režisér mají vždycky pravdu ?.

V březnu tě tedy ve Varnsdorfu neuvidíme. Lístky nicméně zůstávají v platnosti – jak to vidíš s náhradním termínem?
To víš, že rád nejsem, rušit představení je vždycky nepříjemné. Nechám si teď svá bolavá záda operativně opravit a upřímně doufám, že od září už budu krásně zrenovovaný. Takže lidem můžeš slíbit, že se na podzim ve Varnsdorfu určitě uvidíme a že se na to už teď s Lubošem i celým ansámblem těšíme!

Rostislav Křivánek