Vyjíždíme ve středu před polednem z Děčína, abychom se po nonstop jízdě (jen s malými přestávkami) ubytovali ve čtvrtek po poledni v hotelu Onabrava v Santa Susanna asi 50 km severně od Barcelony. Dojídáme poslední řízky a nepodléháme únavě. Jsme totiž na pobřeží, počasí příjemné a blízké moře je příliš velkým lákadlem. Využíváme volného zbytku dne a společně s dětmi vychutnáváme slané, ale přesto tolik sladké pozdní záchvěvy středozemního léta. Večer krátká zkouška, hotelová večeře a ihned spánek. Zítra nás čeká první koncert.

Naše vystoupení na nejvyšší hoře Tibidabo v Barceloně v chrámu Temple del Sagrat cor de Jesus začíná ve 12.15 h. Vyjíždíme o tři hodiny dříve. Ani navigace, ani česká průvodkyně nám nepoví, jak dlouho (vzhledem ke generální stávce), cesta potrvá. Po mnoha objížďkách se rozezpíváme na krátké akustické zkoušce. Stihli jsme to.

Koncert začíná, Pomněnky jsou soustředěné, ale přitom působí velmi uvolněně. Chrámová akustika podtrhuje vynikající výkon sboru. Po nezbytných duchovních skladbách vystoupení vrcholí. Lloyd Weber – Evita, L.Cohan – Halellujah. Obecenstvo (vesměs z mnoha zemí Evropy) je nadšené a Bohemian Rhapsody (samozřejmě z dílny skupiny Queen) v sugestivní úpravě pro dívčí sbor s klavírem, přivádí obecenstvo k reakcím, které bychom spíš čekali na stadionu Wembley, než ve španělském katolickém svatostánku. Les rukou, třímajících nahrávající mobilní telefony, se zvedá po prvních taktech této kultovní skladby a dá se jen těžko spočítat. Náš výkon poletí éterem snad do celé Evropy!

Pak odjíždíme, hotel, večeře. Inspirováni velkým koncertním křídlem v ještě větší recepci hotelu a zpití úspěchem, spontánně opakujeme náš koncert ještě jednou. Poslouchají nás téměř všichni hoteloví hosté. Za jejich ovací odchází děti spát, zítra přece zpíváme v Sagrada Familia.

Sobota. Odjezd před polednem, vystupujeme na společném koncertu všech sborů. Maraton, rozdělený na dopolení a odpolední část. Zpíváme úplně poslední (po nás už jen chrámový sbor Sagrada Familia). Krátká akustická zkouška v kryptě pod katedrálou, kde bude koncert probíhat. Dojem z místa, kde je pochován sám mistr architektury Antonio Gaudí je nepopsatelný. Navzdory pocitům tíhy kamene, umění a bolesti nad sebou, se snažíme pozvednout hlavy a soustředit se na výkon. Program je ryze duchovního charakteru. Ten jediný tomuto místu přísluší. Koncert probíhá v důstojné atmosféře. Zvláštní, ale silné zakončení celého festivalu.

Je po koncertu. Sláva, opět se povedl. Prohlídka Barcelony, večeře tentokrát v rybí restauraci v Barcelonském přístavu. Na ulicích v centru se opět shromažďují demonstranti. Raději dojídáme a urychleně se vracíme autobusem do hotelu. Zítra máme celý den volno, odjezd je až v pondělí v poledne.

Neděle. Sluníčko, ale vítr, koupání v moři již nepřichází v úvahu, takže bereme za vděk poklidný hotelový bazén. K večeru poslední procházka k obrovským slaným vlnám. Zítra návrat. Sbohem „horká“ Katalánie, snad se ještě někdy setkáme.

Sborové umění je jednou z mála kolektivních dovedností v Děčíně, které obstojí v zahraniční konkurenci (ať už se jedná o Děčínský pěvecký sbor, Dívčí sbor Gymnázia nebo výše zmíněné Pomněnky) a přispívá tak k reprezentaci nejen naší země, ale i právě našeho města! Provozováním kulturních a intelektuálních činností se člověk citově, intelektuálně i morálně obohacuje.

Předávání těchto hodnot je vlastně nejdůležitějším počinem pro další generace. Proto vedení sboru Pomněnek děkuje sponzorům (ZUŠ Děčín, FÚK Ústí nad Labem, MM Děčína, pan MUDr. Jaroslav Schmitt, spolek Kultura pro Děčín, pan Aleš Štekláč, pan ing. Waldemar Grešík, pan ing. Ladislav Rychtecký, pan Radek Černý, pan Marek Libich ), lidem, kteří chápou, že kultura a hudba zvlášť, jsou mezinárodním jazykem, tolik důležitým k překlenutí státních hranic a zároveň zviditelněním místa odkud přichází a osobností s ním spojených.

Aleš Štekláč, účastník koncertního zájezdu