Vilém Veverka Trio přijíždí se skvělým repertoárem, který je v mnohém skutečně jedinečný a čerpá z jazzu i swingu.

Kde se ve vás, v hobojovém virtuosovi, vzala ta potřeba opouštět tu a tam klasickou hudbu a vydávat se do světů jiných hudebních žánrů?
Je to zřejmě jakási obava z toho, abych se nezastavil ve vlastním progresu, respektive touha objevovat a zkoušet permanentně něco nového, dalšího. Projekt se špičkovými jazzovými muzikanty mě naplňuje úplně identicky – byt’ jde o jinou estetiku než v případě koncertů klasických. Navíc je tu menší „spoutanost konvencemi”, která umožnuje ještě dynamičtější projev.

Hoboj je dost možná nejlyričtější nástroj ze všech na které lidé hrají. Swing, jazz – to je ale především energie, drajv, někdy až agresivita – čím to, že jste dokázal svůj hoboj přimět, aby tohle všechno dokázal naplňovat?
Hoboj je skutečně nejlyričtější nástroj ze všech, věřím však a jsem o tom přesvědčený, že to není jediná tvář mého nástroje. Tak jako je dobrý herec schopný zahrát mnoho charakterově rozdílných rolí, měl by mít tuto vlastnost právě i hoboj. Věřím, že to vše – energii třeba až „agresivní" i onen “drajv” – našim divákům předáme na koncertě.

Na kterou skladbu – ze všech, které budete na varnsdorfském koncertě hrát – byste diváky zvláště upozornil? A vůbec – oč přijdou, když nepřijdou?
Není jednoduché zvát na tu či onu skladbu. Pilíře naší tvorby jsou asi dva, jednak je to hudba Chicka Corey, a potom autorské věci, které pro nás píší další skladatelé. Mezi nimi nejdůležitější je pro nás geniální tvorba Martina Hyblera, jednoho z členů tria. Naše koncerty jsou jiné, respektive snažíme se význam slova koncert nově definovat. Měl by to být – a bude – jiný zážitek. Naše koncerty totiž významně dotváří také publikum, to je pro nás velmi důležitý prvek. No, a pokud by někdo náhodou nepřišel, pak přijde řekněme o hudební syntézu, kterou u nás zřejmě nikdo jiný nereprezentuje.

Rostislav Křivánek