Velmi si cením toho jak řada institucí včetně regionálních deníků se stará, nebo nabízí pomoc seniorům. Jde přitom o dvě hlavní kategorie těchto lidí v závěrečné fázi jejich života.
Jsou to jednak ti, kteří pro tělesnou nedostatečnost si nemohou jednoduše obstarat základní životní potřeby a jsou odkázáni na pomoc zejména zdravých členů rodiny, ale i těch dobrovolníků, jak jednotlivých tak organizovaných a je to úžasné jak to probíhá.
Je tu ale druhá skupina. Jsou to lidé, kteří jsou schopni se o sebe postarat a mají k tomu prostředky, ale nedovedou je dostatečně používat, zejména, pokud se jim problémy komplikují. Mluvím zejména o těch, kterým kamarádi schopní poradit zemřeli, nebo se odstěhovali, vlastní příbuzní jsou daleko, nebo také neumí s dnešní technikou zacházet.
Nejhorší je, když přijde do toho ještě koronavir.
Senioři, kteří jsou schopni stoprocentně plnit požadavky, zejména styku s jinými osobami jsou náhle v dilematu, zda si pozvat do bytu počítačového experta, nebo vzít počítač a odnést ho do specializované provozovny.
Že v tom hrají roli i peníze si nebudeme zakrývat, zejména, když se ukáže, že se jedná o maličkosti, způsobené neodbornou obsluhou zařízení. Tato kategorie seniorů je si přitom dobře vědoma, jak obrovskou výhodou by pro ně bylo moci všechno vyřídit pomocí počítače z domova, pokud by všechno fungovalo jak má.
Toto povídání není návod, nevím jak výše uvedené dilema řešit. Jde tady spíš o námět do diskuse. Nicméně obracím se na obec těch, kterým se říká IT. Nám seniorům byste mohli pomoci stejně jako skauti kteří za naše dveře přinesou 20kg nákup. Přemýšlejme jak na to, ale rychle.
Jiří Němeček, 87 let
