Inscenovat Hrabala na jevišti je vždycky obrovská výzva – jeho příběhy jako kdyby plynuly někam do nekonečna a slova poletovala jak motýli. Jak jste tuhle nespoutanost krotili vy?
V prvé řadě je třeba vypíchnout, že se jedná o koláž Hrabalových textů, že tedy k určitému ohraničení došlo už rozhodnutím, s jakými z nich budeme pracovat. A plynutí, které zmiňujete, jsme tematizovali jakousi falešnou přestávkou, během níž divákům distribuujeme pivo a tlačenku a herci v té chvíli hrají kuželky, kapela hraje…

Plakát - PábiteléZdroj: Městské divadlo VarnsdorfHrabal má v čemkoli, co napsal, tři roviny – humor, epické vyprávění a svébytnou filozofii. Kdybyste měl říct, která z těch tří strun zaznívá ve vaší inscenaci nejhlasitěji, co byste řekl?
Šlo nám především o to konfrontovat diváky s jinou interpretací textů Bohumila Hrabala, než jakou evokují filmy Jiřího Menzela, ukázat jeho hlubokou melancholii, humor, grotesknost, ale stejně tak i určitou surovost.

Možná to bude znít banálně, ale jak byste na Pábitele pozval člověka, který nemá s divadlem příliš velké zkušenosti? Co má očekávat, co mu nabízíte?
Myslím, že ti, kteří s divadlem nemají příliš velkou zkušenost, se nemusí bát, že bychom je zvali do nesrozumitelného světa. A věřím, že pokud se nechají nalákat a přijdou za námi, zažijí určitou krásu.

Brian Charette
Z New Yorku rovnou do Varnsdorfu přijede koncertovat Brian Charette

Zalidnit jeviště hrabalovskými figurkami znamená mít herecky velmi vyrovnaný soubor. Přesto, vyzvedl byste některé herecké osobnosti nad jiné?
Určitě ne. Je to v nejlepším smyslu slova souborová práce.

Jak a čím tahle koláž z Hrabalových textů zapadá do poetiky Činoherního studia?
Činoherní studio – myslím teď pod mým uměleckým vedením – se těmto látkám, které oscilují mezi melancholií a groteskností, věnuje kontinuálně. Pábitele následovala adaptace filmu Akiho Kaurismäkiho Najal jsem si vraha a nyní taky autorská inscenace Jídelní vůz.