Wille Edwards je brilatní kytarista a charismatický zpěvák. Pochází z Cornwalu a je jedinou stálicí jmenovaného seskupení. Muzikanti kolem něj se docela pravidelně proměňují, Wille má ale na spoluharcovníky tak dobrý nos, že sound kapely tak trochu nepochopitelně zůstává více méně stejný. Tak samozřejmě – Willeův zpěv a kytary – včetně atraktivní steel kytary upevněné na vychytaném stojanu umožňujícím přechod z klasicky držené kytary na tu havajskou i během téže skladby – jsou základem zvuku skupiny, určují styl i vyznění skladeb. Jenomže máte-li vedle sebe takové bouráky, jakými jsou klávesák Stevie Watts, který navzdory až sošnému klidu chvílemi připomínal klávesového čaroděje Keitha Emersona, baskytarista Harry Mackaill, mrazivě přesný a přece syrově energický muzikant a v mnohém jedinečný bubeník Rick Byer, který dokáže stejně dobře upozaděně sloužit, jako excelovat v sólech, jste vytlačováni ještě o level výš.

O Wille and The Bandits se většinou píše jako o root rockové kapele. Budiž – rock, blues, folk, country, to všechno se na muzice kapely podepsalo. A přece je tu pozoruhodná osobitost. Z fúze (a nešlo jen o zmíněné žánry, chvílemi bylo slyšet i bezmála zapomenutý grunge, progressive rock, ale i rockové písničkářství) se prostě zase jednou zrodila originalita. Málo platné, zvykli jsme si porovnávat. A tak se o pauze mezi oběma sériemi daly ve frontě na pivo zaslechnout příměry k Led Zeppelin (stavbou některých věcí určitě oprávněně, pár skladeb znělo, jakoby pocházely z dob, kdy Plant s Pagem nahrávali třeba Immigrant Song), Pink Floyd (zajímavé elektronicky vrstvené použití steel kytary opravdu vytvářelo plochy podobné londýnským zvukovým čarodějům), Rolling Stones (energie a pěvecké nasazení i zjevná láska k rytmu zvanému „kožený štyry“), ale třeba i Lynyrd Skynyrd nebo Jimmi Hendrix Experience či John Butler Trio. Ať už ale pestrá a odvázaná muzika kapely Wille and the Bandits připomínala komukoli cokoli, všichni do jednoho se shodovali, že je to svěží, tvrdé, brilantně zahrané a nekonečně zábavné.

Dům Českého Švýcarska. Ilustrační foto
Výstava „Krajina ženami požehnaná“ naposledy? Zhlédnout ji můžete v Krásné Lípě

Oni taky Banditi už nejsou žádní zajíčci a na koncertních pódiích i ve studiích toho mají dost odžito a odehráno. Však taky stanice BBC Radio 1 nedoporučí hned tak každého, a když vyhlásí do světa, že jednou z deseti kapel, které prostě musíte na festivalu v Glastronbury vidět a slyšet, jsou právě Wille and The Bandits, je to pro kapelu skvělé vysvědčení. Na stejdži se minimálně kecalo a maximálně hrálo. Auditorium usazené u stolů se velmi rychle rozehřívalo, reakce byly stále hlasitější a srdečnější, až ve druhé půli koncertu sál pulsoval energií, která se linula od kapely jako tsunami a byla velmi nakažlivá.

Wille and the Bandits v těchto dnech jedou evropské turné a Varnsdorf byla jejich teprve třetí zastávka. Je moc dobře, že bylo plno a že spontánně šířené nadšení těch, kteří koncert zažili, bude se šířit do ostatních měst, protože českou část turné reprezentuje ještě dalších jedenáct koncertů po celých Čechách a Moravě. Ruku na srdce, jsme totiž hodně zmlsaní. Když se koncem 80. let otevřela českým hudebním nadšencům cesta na koncerty světových kapel v Budapešti, putovalo se dlouhé hodiny na často úplně neznámé kapely. Dnes nám tak trochu není nic dost dobré a jak není jméno kapely provařené v médiích, jsme opatrní a nedůvěřiví. Nadto máme tak trochu pocit, že dobré koncerty se mohou odehrávat jenom v kulturních centrech. Je to pitomost. A kolosální. Stačí prolistovat kulturní programy tady u nás na severu – od Teplic přes Děčín po Liberec. Při zpětném pohledu srdce poskočí. A nemusíme chodit nikterak do hloubi času, třeba na říjnový koncert fantastických Hardwicke Circus v krásnolipském pivovaru Falkenštejn. On kdo chce, ten si tu kvalitní kulturu najde a často neví, kam dřív. Koncert skvělých Wille and The Bandits do téhle řeky kvalitní muziky, divadla i výtvarných expozic vplul jako jeden z blyštivých diamantů. Díky za to!