Plynárna byla postavena v roce 1905 ve stylu středověkého hradu. Za svého asi dvacetiletého provozu zásobovala plynem dvanáct nedalekých obytných domů. Umístění v rokli nebylo náhodou, ale z bezpečnostních důvodů, aby v případě výbuchu nebyly ohroženy okolí domy. V šedesátých letech minulého století byl objekt plynárny upraven na rodinné bydlení, přesto však dál chátral. V roce 2004 ruinu koupil soukromník a budovu plynárny zrekonstruoval do původní podoby.

Nyní plynárna funguje jako penzion a restaurace. Asi 200 metrů nad Starou Plynárnou je zaniklý hřbitov. Hřbitov byl založen roku 1874 při staré cestě zvané Streckweg, kterou obyvatelé chodili do kostelů v sousedních obcích. Před jeho založením byli lidé z Hřenska pohřbíváni v Arnolticích nebo v Růžové. Na hřbitově se dochovala novogotická hrobka, která patřila významnému hřenskému obchodníku s dřívím Ignazovi Clarovi. Středně velká kamenná hrobka má novou střechu, ve stropě malé díry, je bez oken a dveří, místo kterých je poškozená mříž.

Mrazivý výhled z rozhledny Janov na Děčínsku
Stromy i kopce. Mrazivý výhled z rozhledny Janov na Děčínsku

Legenda říká, že na tomto hřbitově je pochováno tělo německého dělníka, který se čerstvě po otevření plynárny otrávil acetylenem. Zjistilo se, že byly porušeny bezpečnostní předpisy, a aby za to tamní nadřízení nebyli stíháni, zavolali svého známého doktora, který dělníka ohledal a napsal do protokolu místo smrti otravou, že smrt nastala selháním organismu a celkově stářím dělníka. Pochopitelně duši dělníka se to nelíbí, a proto se do plynárny každý měsíc při úplňku vrací a straší.

Petr Žák, Jednou stopou Českem

Deutsches Sprachdiplom na rumburském gymnáziu
Deutsches Sprachdiplom na rumburském gymnáziu